Termín: levněji je na počátku prosince, v lednu a na konci sezóny, tedy v posledních týdnech března a v dubnu. Naopak i o třetinu více více zaplatí ti, kteří si pojedou zalyžovat během února a začátkem března, tedy v hlavní sezóně, kdy má většina dětí prázdniny. Ten, kdo chce ušetřit, a pojede na hory v prosinci, lednu nebo dubnu, musí počítat se záludnostmi počasí. Na počátku zimy hrozí malé množství sněhu a hlavně během ledna větší mráz a sněžení. Koncem března a v dubnu je naopak šance, že bude pěkné počasí, ale méně kvalitní sníh. Ten, kdo chce mít jistotu, měl by zvolit středisko s ledovcem, kde je sníh po celý rok.
Poloha ubytování: dráž bývá v lyžařských střediscích přímo "pod sjezdovkami" a na trase skibusu, který k nástupní stanici lanovky lyžaře zdarma sváží. Až o polovinu levněji je možné bydlet ve vesnicích vzdálených jen několik kilometrů od lyžařského centra, ovšem bez spojení skibusem. Což není problém pro ty, kteří jedou na hory autem - parkoviště u lanovek bývají zdarma.
Ledovec: pokud je součástí střediska ledovec, bývají ceny ubytování i permanentek dražší. Lyžaři mají totiž stoprocentní jistotu, že nezůstanou bez sněhu.
Počet lanovek a množství a obtížnost sjezdových tratí: střediska je dobré vybírat s ohledem na lyžařského umění a kvalitu tratí. Například rodině s dětmi, která hledá nenáročné sjezdovky, se nevyplatí jezdit do velkého střediska s množstvím černých sjezdovek, které stejně nevyužijí. Rozdíl mezi cenou šestidenního skipasu pro velký lyžařský areál a méně náročné centrum vhodné pro rekreační lyžaře, může činit až tři tisíce korun.
Tip: levněji lze koupit skipasy prostřednictvím cestovní kanceláře, ta totiž získává při hromadném nákupu slevy
- úterý 10. října 2000
