Ač tehdy nemělo pranic společného s bavlníkovými plantážemi Severní Ameriky, jeho jméno se stalo synonymem kvality a v podobě "denim" i součástí pozdějšího jeansového fenoménu.
Na jihofrancouzské poměry je stotřicetitisícové N"mes velké město a vládne také příslušně rozsáhlou vinařskou apelací. Ta se rozkládá částečně ve vinařském regionu Languedoc-Roussillon a částečně v údolí Rhony, kam byla nakonec také po dlouholetém úsilí zdejších vinařů (Rhona má společensky přece jen lepší zvuk) v roce 1990 oficiálně zařazena.
Teprve v té době se na etiketách objevilo dnešní pojmenování Costieres de N"mes, které nahradilo dřívější Costieres du Gard. To bylo možná z hlediska prodeje vín marketingově šťastnější, neboť vzpomínku na slavný římský akvadukt Pont du Gard, představující v okolí N"mes hlavní turistickou atrakci, si každoročně odnese několik milionů turistů.
Na kvalitativním žebříčku se Costieres de N"mes nachází v sousedství blízkých Cotes du Rhone či Cotes du Ventoux, s nimiž je váže i velká podobnost charakteru vína. I zde udávají tón modré odrůdy Grenache, Syrah, Mourvedre a Cinsault, doplňované v menší míře bílými Ugni blanc či Bourboulenc.
Většina révy na celkové rozloze 3,5 tisíce hektarů je ošetřována i sklízena mechanicky a vína jsou zpravidla zpracovávána v nerezových tancích, bez použití dubových sudů. Vzniká tak solidní, nepříliš komplikované víno jižního typu, určené k relativně rychlé konzumaci v průběhu dvou až tří let od sklizně.
Výjimku tvoří speciální cuvée, která vyrábějí některá vinařství ze zvláště vybraných hroznů révy a věnují jim péči obdobnou jako u slavných velkých vín. Ač takovéto zajímavosti představují v Costieres de N"mes jen zlomek produkce, za zapamatování docela určitě stojí Chteau de la Tuilerie, ChČteau Beaubois či Ch. de Campuget.
Costieres de N"mes může být červené, růžové i bílé. červená vína však naprosto převažují a jejich krvavě temná barva má v sobě víc než pouhou symboliku. Po španělské Seville je N"mes totiž druhým nejslavnějším dějištěm býčích zápasů. Ty se odehrávají v působivých kulisách obdivuhodně zachovaného římského amfiteátru s kapacitou šestnáct tisíc diváků.
Denně jedna vyprodaná "Fiera", denně dech beroucí show barev a kostýmů, denně drama odvahy, napětí, života a smrti. Tradice sahající k počátku našeho letopočtu si udržuje nesmírnou popularitu i dnes, a to navzdory sílícím protestům ochránců zvířat z celé Evropy.
Mírumilovný klid vinic Costieres de N"mes je však na hony vzdálen dramatické podívané v dávné aréně. Také u jejich vzniku stály římské legie, ale vzpomínka na ně má přívětivou podobu vína francouzského jihu.
