Jak vidíte aktuální situaci na trhu coby investor?
Začátek roku byl nejhorší snad za sto let, změnila se psychologie investorů, zavládla negativní nálada. Klíčových věcí je několik, souvisí spolu: ceny komodit, odliv měn do dolaru a dění v Číně. Trhy padají, což ale není špatné, znamená to, že bude řada příležitostí.
Daniel Gladiš (47)Vystudoval VUT v Brně, v roce 1993 založil makléřskou firmu Atlantik finanční trhy. Byl ředitelem nizozemské ABN AMRO Asset Management pro Česko. V roce 2004 se osamostatnil a založil Vltava Fund, kterému od té doby šéfuje. Jde o fond kvalifikovaných investorů, investuje výhradně do akcií, spravuje 2 miliardy korun, sídlí na Maltě, která je pro fondy daňovým rájem. Minimální investice pro kvalifikovaného investora je aspoň 3,5 milionu korun a dotyčný musí podepsat čestné prohlášení, že vlastní majetek v hodnotě aspoň 750 tisíc eur. Na podzim bude pořádat třetí ročník České investiční konference, kam zve portfolio manažery z Česka i ze světa. |
Došlo k velkému zlevnění komodit. To je dobře, nebo špatně?
Lidem dělá radost, když berou benzín za 27 korun, ale pro světovou ekonomiku to není úplně dobře. Došlo ke kolapsu cen nejenom ropy, ale železné rudy, uhlí, mědi, niklu - všech velkých komodit. Řada firem z těžařských sektorů a těch, které jsou na ně navázané, nedokáže přežít za aktuálních cen. Prudce osekávají investice, a to se projeví negativně na ekonomickém růstu. Čeká nás ještě spousta bankrotů těžařských a ropných firem. Navíc je spousta zemí, které jsou na komoditách existenčně závislé - Rusko, Blízký východ, Brazílie, Nigérie, Venezuela, částečně Austrálie. A těm se vede hrozně špatně. Většinou jsou to země, kde by si nikdo žádnou nestabilitu nepřál.
Jak s tím souvisí silný dolar?
Tlačí komodity dolů a způsobuje propad většiny měn rozvíjejícího se světa. Odliv kapitálu z těchto zemí problém ještě prohlubuje. To je případ Ruska, Číny, zemí jihovýchodní Asie, Brazílie. Zemím, které měly napůjčováno hodně v dolarech, najednou dolarové závazky v přepočtu na domácí měnu strašně narůstají.
A co s takovými zeměmi bude?
Jsou země jako Venezuela, které úplně zbankrotují. Dále země jako Rusko, které přežijí, ale zásadně zchudnou, protože například měna v Rusku spadla na polovinu.
V jakém časovém horizontu se rovnováha obnoví?
Těžko říct. Pak je tu třetí divoká karta a to je Čína. Historie jasně ukazuje, že žádná komunistická země nedokázala řídit svou ekonomiku úspěšně a Čína nebude žádnou výjimkou. Soudruzi mají problém, země skoro neroste - číslům, která vykazují, nikdo nevěří. Jak je to ve skutečnosti, je vidět na statistikách spotřeby elektřiny nebo zahraničního obchodu. Navíc je Čína postižena obrovským odlivem kapitálu. Peníze prchají a zemi se nedaří - exportní síla oslabuje, čínští občané a firmy ztrácejí víru v jüan a kupují cizí měny, hlavně dolary. Měnové rezervy klesly ze 4 bilionů dolarů za necelý rok na 3,25. Tlak na měnu se zvyšuje. Koncem ledna čínské vedení prohlásilo na adresu George Sorose (finančník a miliardář, který se proslavil spekulacemi s měnami, pozn. red.), že se mu rozhodně nepodaří potopit čínskou měnu. To mi připadá úsměvné.
Do čeho v současné situaci investujete?
Vycházím z toho, že akcie jsou dlouhodobě nejvýnosnějším aktivem. Při výběru titulů musím rozumět tomu, co firma dělá. Na trhu je minimálně polovina firem, kterým nerozumím. Buffett dokonce tvrdí, že nerozumí devadesáti procentům firem na trhu.
Čemu nerozumíte?
Sektorům jako biotechnologie nebo nové technologie. Dokáži pochopit byznys McDonald’s, ale nedokážu pochopit byznys model společnosti Twitter. Ne proto, že bych nevěděl, jak se tweetuje, ale není mi jasné, na čem chtějí vydělávat.
Lidé často investují do věcí, o kterých se hodně mluví, jdou s davem.
Lidé dělají největší chybu v tom, že se pouští do něčeho, čemu nerozumí. A to se týká i spousty dalších investic - zlata, nemovitostí, start-upů.
Není prohra to přiznat, naopak je hrozně důležité si uvědomit, čemu člověk rozumí. Dobře si pamatuju, když před čtyřmi roky u nás na vesnici, kde bydlím, visel na základní škole obrovský billboard ‚kupujte investiční zlato“.
Napadlo mě, že to je známka vrcholu trhu, a v té době to také vrchol trhu byl. Ve zhruba stejné době vrcholilo pobláznění do investičního vína - víno a indexy vína od té doby také pořád klesají. Lidé se nechali zlákat reklamami, málokdo z nich dokáže vysvětlit, proč takto investoval.
Funguje to podobně s akciemi?
Ano. Když dlouho rostou, lidé nedokáží stát opodál a dívat se, jak ostatní vydělávají. Naopak teď, když je psychologie investorů spíše negativní, se objevují výborné příležitosti.
Co ještě jako investor sledujete?
Chceme, aby firma měla trvale udržitelnou konkurenční výhodu, která zajistí nejenom, že tu firma za 10 let bude, ale že bude i dále prosperovat. A navíc musí být řízena managementem, který ji řídí ve prospěch akcionářů.
Jaké firmy mají dlouhodobou konkurenční výhodu?
Nevidím ji u těžařských firem, ani u aerolinek - je vám většinou jedno, s kým letíte, pokud to není třeba Nigeria Airways. Tam značka nemá žádnou výhodu před konkurencí. Výhoda může pramenit z různých zdrojů – u BMW vidím výhodu v kvalitě a prestiži, McDonald’s má speciální, těžko replikovatelný byznys model. Coca-Cola má produkt 150 let nezměněný a není třeba do něj investovat a měnit ho. Nestlé má spoustu osvědčených výrobků. Budou tu za deset let jako dneska.
Gladiš o zlatuAkcie ČEZu vám život nezachrání, zlato ano Nemyslím si, že by měl člověk vlastnit většinu portfolia ve zlatě, zlato uchovává hodnotu, ale netvoří ji. Není ale úplně od věci, když lidé nějaké zlato fyzicky vlastní. Historie ukazuje, že v extrémních situacích se může ukázat jako nedocenitelné platidlo a může umožnit člověku přežít. Slyšel jsem příběh jedné bohaté rodiny z Hongkongu, která dvakrát za svou existenci přišla o všechno, jednou jim to sebrali komunisté, podruhé válka. Museli ze dne na den všechno opustit a nemohli si s sebou vzít firmu, nemovitosti ani peníze, které ztratily hodnotu. Mohli uprchnout trajektem na Filipíny jen proto, že kapitánovi mohli zaplatit hrstkou šperků nebo zlatou cihličkou. Mám příklad i z naší rodiny, z dob války. Můj strýc byl doktor, Žid, před převozem do koncentračního tábora stáli nastoupení na nádraží a jednomu z SSáků se udělalo špatně. Strýc ho ošetřoval a vlak mezitím musel odjet, měl jet až dalším. Mezitím mohl jít domu, tam pobral všechny šperky, co měli a rodina ujela hned v noci vlakem do Itálie, pak do Ameriky a to jim umožnilo přežít. Poznávají to i migranti dnes - nemohou si s sebou vzít víc, než strčí do kapsy. Výhodou zlata je, že je relativně malé na to, jakou má hodnotu. Už i stříbro je dvakrát objemnější. Namísto šperků doporučuje raději investovat do zlatých cihliček - ty se v případě nutnosti dají lépe ocenit a zpeněžit.  |
Jak se chová management, který myslí na prospěch akcionářů?
To, jestli management vydělaný zisk investuje dobře nebo špatně, má obrovský dopad na hodnotu investice akcionářů. Vedení firmy může peníze vyházet za nesmyslné akvizice, za megalomanské projekty nebo je použít rozumně. Pokud má investor investiční horizont 14 dní, tak je to jedno, pokud je to pět let a déle, je to velmi důležité.
Můžete uvést příklad, kdy podle vás management akcionářům neprospěl?
Například velká farmaceutická firma Sanofi se rozhodla před pět lety udělat vekou akvizici a koupili velkou americkou firmu Genzyme za asi 20 miliard eur. Polovina peněz byla vyhozená z okna. Management měl jiný cíl než akcionáři - maximalizovat velikost firmy, protože od toho se odvíjí odměny, prestiž, ego - čím větší firma, tím lepší postavení ve společnosti.
Nebo Apple. Ten drží obrovskou hotovost asi 150 miliard dolarů, která mu nic nevydělává a ani neexistuje nic, co by se za ně dalo smysluplně pořídit. Měli by vyplatit mnohem více peněz akcionářům. Před dvěma lety s tím začali pod tlakem investorů, ale pořád je to mrhání zdroji.
Proč to management Apple podle vás dělá?
Jedním z důvodů je, že většinu peněz mají v zahraničí a museli by je dodanit, kdyby je převedli do Ameriky k výplatě dividendy nebo k nákupu akcií. Je tu ale spousta horších příkladů, například Petrobras, brazilská společnost těžící ropu. Jde o jednu z nejhůře řízených velkých společností na světě - dělá neefektivní investice, megalomanské projekty, je tam korupce. To už je jiná liga.
Proč ještě Petrobras nezkrachoval?
Zřejmě to nebude dlouho trvat. Mají obrovský dluh přes 100 miliard dolarů - při současné ceně ropy je to neudržitelné. Navíc trhy jsou pro ně zavřené, nemohou vydat akcie a dluhopisy, protože jsou v kategorii „junk“ (prašivý, nežádoucí, pozn.red.), a nikdo je kupovat nebude. Polovičku firmy vlastní brazilský stát a pro Brazílii je to nesmírně důležitá, prestižní, strategická firma, pracuje tam spousta lidí. Když ropa byla vysoko, tak to drželo každého nad vodou, politici si z toho kradli. Cena byla na 70 dolarech v roce 2008, teď stojí 2 nebo 3 dolary. Je pravděpodobné, že stát ji bude muset zachránit, bude to na úkor stávajících akcionářů, kteří budou zřejmě rozmělněni.
Které akcie firma vám v poslední době padly do oka?
Například Union Pacific, jedna ze čtyř velkých železničních společností v USA. Její cena spadla z loňského maxima o čtyřicet procent. Warren Buffett asi před pěti lety koupil konkurenční železniční BNSF. Na západě Ameriky obě tvoří lokální duopol a tak to bude i za třicet let, takové firmy nejde vybudovat od nuly.
Vidíte nějaké investiční příležitosti v Evropě?
Evropě velmi pomáhá levné euro. Avšak když čtete mimoevropské finanční tisky - Wall Street Journal, asijské tisky, zjistíte, že Evropu nikdo moc vážně nebere. Není centrem dění ani tahounem růstu, hlavně kvůli neschopnosti EU se k čemukoliv rozhodnout. V Evropě ale sídlí spousta dobrých firem, které dělají globální byznys, je to velmi dobrý prostor na lov firem.
Co aféra Volkswagen? Bude mít dlouhodobější vliv na značku?
Ne. Není to nějaký systémový problém, je to problém chamtivého managementu a kultury té společnosti. VW má za sebou dost divokou minulost. Je to firma, která v roce 2008 veřejně lhala o tom, jaký podíl v ní drží Porsche, dlouho se nevědělo, jestli Porsche vlastní VW nebo naopak. Pak tam byla aféra s uplácením odborářů prostřednictvím prostitutek. Dále bylo odměňování managementu založeno na velikosti firmy - cílem bylo být největší na světě, bez ohledu na efektivitu. Kultura společnosti vede ke snaze zfalšovat emise, aby se jim dělal byznys lépe. Trh je cynický a za dva, tři roky si na to nikdo nevzpomene.
Často upozorňujete na to, že je nejhorší přístup managementu k akcionářům v Číně a v Asii obecně. Jakou s tím máte zkušenost?
Věnovali jsme se Číně deset let a náš závěr je, že je lepší se tomu trhu úplně vyhnout. Od místních makléřů se dá dovědět, že 40 procent firem, které se obchodují na vedlejším trhu v Šanghaji, vůbec neexistuje. Byly případy, kdy zdánlivě legitimní firma zmizela, a ukázalo se, že to byla zástěrka pro organizovanou prostituci. A jak se chcete v Číně domoci nějaké spravedlnosti? Neumím si představit, že by něco takového probíhalo v západních zemích v takovém masivním měřítku.
Kdo nebo co nejvíc škodí trhu?
Centrální banky - deformují cenu peněz a kurzy měn. Velký kolaps v komoditním sektoru je způsoben do velké míry tím, že firmy investovaly hodně do těžebních kapacit, protože měly peníze zadarmo, za nízké úrokové sazby. Teď je kapacit moc a komodit na trhu také moc. Paradoxně nízké sazby, které mají tlačit inflaci nahoru, teď přinášejí spíš deflaci, protože nadbytek kapacit tlačí ceny dolů. Nulové sazby způsobují, že kapitál je alokován špatně - jde do projektů, které by normálně byly nerentabilní.
Kdy skončí politika nulových úrokových sazeb?
To nevím, každopádně ožebračuje vkladatele. V Česku je asi dva biliony korun vkladů a když je inflace půl procenta, rovnovážné úrokové sazby na trhu by měly být dvě procenta, ne nula. Dvě procenta rozdílu vkladů na dvou bilionech aktiv je 40 miliard na úrocích, o které vkladatelé ročně přicházejí.
Díky politice nulových úrokových sazeb, které nastavují centrální banky, vydělává stát - půjčuje si za méně. Doplácí na to nejvíc nižší a střední třída, která má většinu svých peněz v bankách. Bohatí si naopak většinou kupují finanční aktiva, která jsou díky nulovým sazbám tlačena nahoru. Politika nulových sazeb zdůrazňuje nerovnost.
Co se stane, až jednou sazby začnou růst?
Ti co si napůjčovali na to těžce doplatí. Minulá krize byla způsobena do velké míry akumulací špatných dluhů a velkých dluhů, dnes jsme na nejlepší cestě k tomu samému. Dluhy všech zemí jsou mnohem větší než před osmi lety, nikdo nezačal šetřit. Navíc nulové sazby nemotivují státy, aby šetřily, mohou si půjčovat zadarmo. V Česku při růstu ekonomiky přes 4 procenta není schodek 60 miliard žádný úspěch. Kdy jindy chtějí politici dluh začít snižovat než v dobách obrovského boomu.
Co tak hrozného by se mohlo stát?
Stačí, aby Čína devalvovala měnu o 20 procent, což se může stát. Německo jako země, která je na to velmi citlivá, dostane velkou ránu a my, protože závisíme na exportu Německa, také. A bude po růstu a schodek o 100 miliard větší.
