Státní kasou prošlo loni 38,5 procenta celého výkonu ekonomiky.
V roce 2004 dosáhla daňová kvóta v Česku 38,4 procenta. Průměr zemí OECD byl o 2,5 procentního bodu nižší, to znamená, že v Česku bylo daňové břemeno mírně nadprůměrné.
| Co to je daňová kvóta? |
| Poměr příjmů státního rozpočtu na ročním HDP Zahrnuje: - daně z příjmů fyzických a právnických osob - platby na sociální zabezpečení - DPH a spotřební daně - daně z majetku - ostatní daně |
Pro rok 2005 ještě OECD průměrnou kvótu nespočítala, protože ještě nemá údaje od šesti zemí.
Už teď je ale patrné, že daňová zátěž ve vyspělých státech jde nahoru. Z 24 států se poměr daní na produktu zvýšil v sedmnácti.
Nejvíce je daněmi zatížená ekonomika ve Švédsku. Lidé a firmy tam do státní kasy zaplatí více než polovinu svých ročních příjmů.
Naopak nejméně daní v porovnání s HDP (19,8 procenta) vybrala loni vláda v Mexiku.
Příliv peněz do státních kas se zvyšuje, a to i přesto, že daňové sazby většinou klesají. Menší daňová zátěž podněcuje rychlejší růst HDP, který se projeví ve vyšších ziscích firem a následně stát vybere také více na daních.
Dalším důvodem, proč mohou nízké daně zlepšovat salda státních rozpočtů, je i fakt, že nižším daním se na rozdíl od vyšších lidé většinou nevyhýbají a platí je ochotněji.
Český rozpočet žije ze sociálního pojištění a DPH
Přestože se Česko se svou kvótou pohybuje okolo průměru, v jedné kategorii má prvenství - největší část státního rozpočtu financuje sociálním zabezpečením.
Platby na sociální pojištění u nás přesahují 40 procent veškerých příjmů státní kasy. Například na Novém Zélandu ale sociální pojištění vůbec nemají a jejich rozpočet ze 60 procent plní daně z příjmů.
V Česku jsou daně z příjmů až třetím největším zdrojem pro rozpočet. Po sociálním pojištění čerpá stát ještě asi 35 procent ze spotřebních daní a DPH.
