Veřejně dostupná internetová verze insolvenčního rejstříku odhalila majetkové poměry více než 14 tisíc lidí a firem - jak dlužníků, tak vkladatelů.
V insolvenčním návrhu a jeho přílohách jsou začerněna jen bydliště a data narození fyzických osob. Zcela odkryty jsou údaje o výši vkladu a době jeho trvání, u pohledávek výše úvěru a informace o tom, zda se splácí a zda je dobytný, nebo nikoli - například proto, že je dlužník kampeličky v exekuci.
Tyto údaje mohou zůstat veřejné i několik let. Zákon totiž nařizuje údaje o dlužníkovi (v tomto případě i klientech zkrachovalé záložny) znepřístupnit po pěti letech od nabytí právní moci rozhodnutí, kterým insolvenční řízení skončilo. Lidé, jejichž citlivé údaje si může v insolvenčním rejstříku každý prohlédnout, se mohou ptát, zda nedošlo k porušení bankovního tajemství nebo ochrany osobních údajů.
Návrh na insolvenci podalo samo Metropolitní spořitelní družstvo včetně příloh obsahujících citlivé údaje o dlužnících a vkladatelích. K porušení bankovního tajemství, které měla kampelička povinnost zachovávat, podle argumentace České národní banky nedošlo. Návrh s přílohami totiž nezveřejnila sama záložna, ale insolvenční soud. Kampelička navíc v návrhu na zahájení insolvence požádala soud o to, aby citlivé údaje o členech družstva nezveřejňoval, právě s ohledem na povinnost mlčenlivosti.
"Nezveřejnili jsme to, co jsme oprávněni nezveřejnit," uvedla mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci s tím, že soud postupoval dle insolvenčního zákona. A ten říká, že anonymizovat se mají jen bydliště a data narození. "Výše částky, ať už dlužné, nebo vložené, mezi osobní údaje nespadá. Z těch se zveřejnilo jen jméno a příjmení," doplnila.
Jenže některá jména jsou natolik unikátní, že lze snadno dohledat podrobnosti o jejich nositelích. V praxi tak může být osobním údajem i jméno a příjmení. "Je-li natolik specifické, případně je zveřejněno v kombinaci s dalšími údaji jako třeba titul, lze na jejich základě určitou osobu identifikovat," potvrdil advokát Petr Kůta.
Sehnat telefon na nejbohatšího klienta trvalo hodinu
Redakci MF DNES trvalo jen několik minut, než v internetovém vyhledávači zjistila, kde bydlí pan J. P. (kvůli ochraně jeho osoby redakce neuvádí jeho celé jméno), který v kampeličce uložil vůbec nejvyšší částku - přes 11 milionů.
Zjistit, že je spolumajitelem domu v lukrativní pražské lokalitě, a sehnat na něj telefonický a e-mailový kontakt pak byla záležitost zhruba hodinového snažení. Když J. P. telefon zvedl, byl naprosto zděšen z toho, jakých informací o něm se lze tak snadno dopátrat: "Vy máte celý seznam klientů?! Jaké místo mám v tom seznamu z hlediska výše vkladu?"
Nový insolvenční zákon staví na jedno z nejvyšších míst transparentnost. "Pokud mají konkrétní údaje zásadní význam pro insolvenční řízení, mají být zveřejněny. I kdyby tím došlo k zásahu do práv osob, jichž se tyto informace týkají," podotkl Michal Žizlavský, předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců.
Někdy - a případ Metropolitního spořitelního družstva to jasně ukázal - však může být sporné, zda bylo nutné je publikovat v takovém rozsahu. "Může totiž docházet ke střetu zájmu na transparentnosti insolvenčního řízení s ochranou osobních údajů," upozornil Martin Lukáš, advokát z kanceláře Weinhold Legal.
Základní pravidlo zní, že nejde-li o člověka, který se na soud sám obrátil, zveřejňuje se v insolvenčním rejstříku jen jeho jméno a příjmení.
