Diáře se mění s kariérou

Nutnost správně hospodařit s časem roste společně s postavením na pracovišti. Celou řadu různých diářů proto vyzkoušel během své kariéry čtyřiatřicetiletý Roman Geist. Za deset let se totiž z prodavače vypracoval až na ředitele obchodního domu IKEA v Praze-Zličíně. Klasický papírový záznamník a propisovací tužka mu vyhovovaly od průmyslovky až do první vedoucí funkce. "Vystačil jsem s několika telefonními čísly," vzpomíná Roman Geist. Poté si koupil klasický záznamník, kde měl na jeden den jednu stránku. K srdci mu však nepřirostl. "Někam jsem ho založil, a už jsem ho ani nehledal." Jenže netrvalo ani dvanáct měsíců a druhý služební postup mu nadělil pod paži nadité desky s plánovacím diářem od německého Herlitze. Ještě předtím však vyzkoušel podobný systém od firmy ADK, ale nepadl mu do ruky: "Dlouho jsem tápal a jasno mi bylo až po roce. Problém všech českých kalendářů je v označení týdnů. U nás jsou třeba letos první dva dny v lednu označovány jako první týden roku. Ten však ve světě začíná až třetího ledna." Pracovníkům zahraničních firem podle Geista bývá bližší anglická nebo německá verze diářů, protože většinu jednání absolvují s jinými než českými partnery. Proto si vybral právě diář od Herlitze, ten mu vyhovoval do té doby, než otočil značení řádků na stránce o devadesát stupňů. "A já jsem se v tom najednou nemohl zorientovat. Navíc jsem byl v té době ve Švédsku, kde se nedala původní verze značení sehnat." Nespokojený manažer tak ve Skandinávii sáhl po známé značce diářů Timing a zůstal jí věrný dodnes. Protože však na českém trhu není Timing běžný, nechává si nové náplně každý rok posílat. "Už bych neměnil. Hlavním důvodem je, že Timing zvýrazňuje údaje, které mají smysl, a odpouští si majitele agresivně atakovat při listování přehnaně viditelnými logy." Roman Geist si také pochvaluje nepřehlédnutelné značení týdne. Jen co do velikosti podle jeho slov nepatrně zaostávají dny, pak hodiny a odpočítávání a dopočítávání dnů v roce. Velmi užitečná je také maketa celého měsíce, citlivě podbarvená jemnou šedí. Pohromou pro obdobně vytížené osoby bývá ztráta záznamníku. "Mě to potkalo před několika lety. Obrátil jsem vzhůru nohama půl bytu. Bez úspěchu. Chvíli jsem truchlil, pak jsem si koupil nový." Ředitel doháněl ztracené kontakty další dva týdny, a když už si oddechl, že má zase všechno kompletní, zavolala mu tchyně, že diář našla. "Manželka ho vyvezla s bůhvíčím k rodičům. Od té doby si všechna důležitá data zálohuji na počítači." Elektronické databanky a kapesní počítače zatím Roman Geist nepoužívá: "Ještě jsem jim nepřišel na chuť."