Spolu s Dienstlem, jehož Motoinvest byl významným akcionářem banky, se verdiktu "nevinen" dočkali i dva vrcholní manažeři dnes již zkrachovalého finančního ústavu - Jan Peterka a Milan Nenádl.
Protože soudy již zastavily další z procesů, v nichž byli žalováni Dienstlův kolega z Motoinvestu David Knop-Kostka a další manažeři banky, druhé a vlekoucí se vyšetřování skončí zřejmě propadákem. Dokladem je i skončený proces s Dienstlem a někdejšími náměstky Kreditní banky, který provázelo několik sporných okolností.
Například hlavní znalecký posudek pro soudní proces vypracoval Jan Jaroš, majitel auditorské firmy HZ Praha, která účetnictví Kreditní banky kontrolovala a byla i auditorem i dalších zkrachovalých malých bank. V roce 1996, kdy Kreditní banka skončila svou činnost, si na roli auditora stěžoval i tehdejší šéf dozorčí rady České pojišťovy a ředitel ČSOB Pavel Kavánek. "Podle auditorských zpráv nebyla ztráta plzenského ústavu v minulých letech dostatecne objektivne zobrazena," řekl tehdy na adresu firmy HZ.
Soudce Zdeněk Minařík ve zdůvodnění rozsudku jeho výpověď označil za stěžejní bod, který vedl k osvobození celého trojlístku obžalovaných. Případ se vyvíjel od roku 1994, kdy se Kreditní banka, ovládaná Českou pojišťovnou, dostala do finanční krize. Bankovní dohled žádal, aby finanční ústav přecenil hodnotu akcií, jež měla v držení, protože jejich cena na burze prudce poklesla. To by však vedlo k existenčním potížím Kreditní banky.
Vrežii Jana Dienstla a šéfů Kreditní banky proto proběhla komplikovaná operace. Banka uzavřela na prodej akcií s Motoinvestem opční smlouvu (tedy smlouvu o předkupním právu na akcie). Cena akcií byla vyčíslena na 200 milionů korun a jako prémii za obchod dostal Motoinvest od banky dvacet milionů.
Smlouva trvala ovšem jen přes přelom roku a v účetnictví banky tak hodnota akcií vypadala řádově lépe, než byla skutečnost. Během několika se akcie vrátily zpět do banky.
Prémie za koupi však byla stanovena pouze na poloviční částku, než inkasoval Motoinvest. Banka tak během několika dnů přišla o deset milionů korun, které převedla na účty svého akcionáře Motoinvestu. Prodej akcií sice ve skutečnosti vůbec neproběhl, banka však díky opčním smlouvám podle tehdejších pravidel nemusela akcie přeceňovat, měla totiž fiktivního kupce za nadsazenou cenu.
Státní zástupce si z této transakce vybral převod deseti milionů korun na účty Motoinvestu a Peterku s Nenádlem, kteří smlouvy za banku podepisovali, obžaloval ze zpronevěry, Dienstla pak z napomáhání k tomuto trestnému činu. Obhajoba však přesvědčila soudce, že opční prémie není nijak upravena v zákonech a stanovuje se na základě dohody dvou stran. "Opční prémie je záležitostí nabídky a poptávky," uvedl v závěrečné řeči soudce. Podle soudu se nikdo při transakci neobohatil a případ nelze kvalifikovat jako zpronevěru.
Státní zástupce František Klička po soudu pro MF DNES připustil, že to je logické. "Jenže na tento bod se přišlo až v průběhu vyšetřování celého rozsáhlého případu Kreditní banky, který byl o tuto věc rozšířen. Pro jinou kvalifikaci byla potom již tato věc promlčena," uvedl Klička.
Policie mohla operaci hodnotit jako zkreslování účetnictví banky. Podobně jako v případě IPB a vyvádění úvěrů na Kajmanské ostrovy totiž Kreditní banka opční operací jen oddalovala své problémy a na její faktické situaci to nic neměnilo. I na to měl však soudce jiný názor. "Stěžejní pro rozhodnutí byl posudek znalců Jana Jareše a Lukáše Řízka.
Podle nich znamenala transakce pro banku prospěch, a ne ztrátu, a tento postup byl použit i v jiných bankách," uvedl soudce Minařík. "Faktem je, že stěžejní problémy, které vedly k pádu banky, vznikly už při jejím založení. Zejména kvůli nedobytným úvěrům poskytovaným na začátku devadesátých let v hodnotě 8 miliard korun a dvoumiliardové ztrátě z leasingových operací musela banka v roce 1996 vstoupit do likvidace."
Soudce rovněž odůvodnil verdikt tím, že s operací souhlasila Česká národní banka. To však u soudu tvrdili pouze zástupci Kreditní banky. Někdejší šéf bankovního dohledu Ota Kaftan sdělil, že kvůli velké časové prodlevě se na podrobnosti nepamatuje. "Písemný souhlas ČNB nebyl dán jako důkazní materiál," upozornil státní zástupce Klička.
Jan Dienstl odcházel evidentně spokojen. Odmítl však verdikt komentovat. Státní zástupce Klička se ještě nerozhodl, zda podá odvolání. Pokud tak neučiní, soudní případy Kreditní banky, kvůli nimž byl Dienstl i ve vazbě, definitivně skončí.
