Poučení pro nás
Hezký článek a poučný v souvislosti s včerejším rozhodnutím poslanecké sněmovny o školném na vysokých školách. Při rozhodování o školství nejde o rezort školství jako takový. Jde o to, jak rychle se vrátíme tam, kam jsme kdysi patřili: mezi ekonomicky vyspělé země. Do konce 40. let jsme byli v první desítce. Ale doba se změnila a dnes je cesta mezi nejvyspělejší země možná jen s velmi vzdělanou populací, z níž přinejmenším nezanedbatelná část musí mít opravdu špičkově kvalitní vzdělání. Finové si to uvědomili. U nás dnes ale lze špičkové vysokoškolské vzdělání získat jen při mimořádné osobní aktivitě a ještě v kombinaci se školami v zahraničí. Vysoké školství zadarmo opustila už většina světa a zbytek je opouští. Proč? Vysoké školy zadarmo vedou k tomu, že nakonec NIKDO, ani ti nejchytřejší a nejnadanější, nedostane na takové vysoké škole opravdu kvalitní vzdělání, a navíc si státní rozpočet může dovolit financovat jen relativně malou skupinu mladých. Školy, za které se neplatí, motivují studenty méně než ty, kde se musí platit. Školy, které musí zcela spoléhat na státní rozpočet, nemají peníze na opravdu dobré profesory, na potřebné vybavení, na podporu výzkumu (a to je pro dobrou univerzitu životně důležité), a dokoce ani na to, aby mohly přijmout tolik studentů, kolik by si to zasloužilo. Jistě, pro sociálně slabé ale nadané studenty musí existovat stipendia a může jich být hodně, aby se dostalo na mnoho studentů. A v zemi musí dobře fungovat trh práce, který zajistí, že nejschopnější se uplatní nejlépe a nejméně schopní nejhůře. Bez ohledu na peněženku rodičů. Musí existovat půjčky na školné a možnost opravdu je pak ze svého platu splatit. My takový trh práce zatím nemáme, ale to je jen jiná stránka stejného problému: nemůžeme se mít všichni stejně dobře bez ohledu na práci a schopnosti a přitom věřit, že tak to za chvíli dotáhneme na Německo. Nebo na Finsko. Až si na to vyděláme, pak můžeme více pomáhat těm, kteří jsou z jakéhokoliv důvodu znevýhodnění.