Na jednu stranu firmy deklarují, že nemůžou sehnat požadované kandidáty, ale na druhou stranu o to kolikrát ani nestojí... To je moje vlastní zkušenost. Zejména u větších firem občas neví pravá ruka o levé - aneb síto personálních oddělení nepustí uchazeče dále. Jistá nejmenovaná velká česká společnost hledá již velmi dlouho administrátora LN. Vím minimálně o třech vysoce kvalifikovaných administrátorech (z mezinárodního prostředí), kteří se k ní hlásili, a všichni skončili na "personalistovi", který se je ani nenamáhal pozvat do firmy (pominu-li, že např. jednomu z nich odpověděl až za měsíc, druhému vůbec). Šéf administrátorů z toho byl nešťastnej, po asi roce vzal nějakou čerstvou absolventku, protože nikoho jiného nesehnal. Dalším problémem je cosi, co bych nazval "managerská schizofrenie" - tj. fakt, že na managerských postech jsou lidi "určitých kvalit" (často jsou to více politici, než "dělníci", takže to podle toho vypadá) a ti si nepustí pod sebe člověka, který by mohl být "lepší" než oni (a vyhodit je z jejich židle), ačkoliv ho na druhé straně nutně potřebují a vyhledávají (inzerují). A do třetice: firmy si myslí, že seženou "hotového" člověka ihned. Jen málokdo vezme "polovičního" odborníka na dovychování (doškolení). A do čtvrtice: pokud už tento člověk nastoupí, obvykle se mu nikdo systematicky nevěnuje, takže ten člověk zase (rozčarován) odejde...

A za páté: samozřejmě uchazeč s "osobními kontakty" ve firmě má přednost, ačkoliv je méně kvalitní, než ten "neznámý"

(pozn: autor tohoto textu pracuje na úrovni "middle" management středně velké firmy)