Práce ?
Nejde vůbec o práci. Jde jenom o peníze a za kolik se ta práce pořídí. Svět se stěhuje do Číny, Indie, možná Ruska. To jsou země, kde jsou ochotni lidé pracovat za jakýchkoliv podmínek pod tlakem okolí (myslím osobní konkurenci) a přinést i osobní oběti. A nikoho nezajímá (a jejich vlády obvzlášť) jaká je minimální mzda, sociální výhody atp. Protože jakýkoliv zájem o tato práva odpuzuje investory neboť jim zvyšuje náklady. Vždyť pořídit si robota na manuální práci je velmi nákladné, raději postavit člověka (a pokud je opotřebovaný, nervově zhroucený snadno se nahradí jiným, robot zase produkuje vícenáklady) než stroj. A nemluvím zrovna o výrobě polovodičů, počítačů, videí atp. Myslím třeba výrobu hraček pro děti (trh u nás zcela ji ovládly čínské výrobky - všimli jste si ?- původně asi určené pro americký trh, místy i špatně zpracované a pro děti i nebezpečné), textilní výrobky, některé druhy spotřebího zboží i včetně určitých druhů elektroniky.
A taky u nás panuje všeobecný chaos, nepořádek ve firmách, ve státních institucích, termíny se nedodržují, slovo nic neznamená, i když je smuvně podepsané atp. Tento chaos se podepisuje i na tom jak se vykonává práce. Manažeři chtějí rozhodovat ale vůbec netuší co dělají jejich podřízení, o jakékoliv jiné než rozhodovací práci mluví s despektem a jsou schopni zahodit týdny práce mávnutím zlatého pera aniž tuší o co jde. Tragédií jdou mladí poradci a manažeři (cca 20-25 let) kteří nemají žádné životní zkušenosti a jejich jedinou kvalifikací je schopnost plynule mluvit anglicky (německy atp.) díky zahraniční stáži či zaměstnání u zahraniční firmy. Na starší lidi pak pohlížejí (dle svého platu a moci) jako na obtížný hmyz, kterého je potřeba se zbavit a poslat ho co nejdřív do důchodu nebo alespoň na dlažbu. A věřte že stát se nekvalifikovaným lze pod jejich vedením velmi velmi snadno.
I to je realita naší země. A koho to zajímá?