ČS - banda lumpů - II.
Když na mě vytasí nějaký spořitelní produkt, který je podle nich nejvýhodnějším na trhu, zeptám se jich na nějaké detaily, a buď řeknu, že tohle není pravda, tohle že mi zkreslili a tohle že tam či onde nabízí mnohem výhodněji. Sténají nad pokaženým obchodem. Pokud mne uslyší i ostatní ve frontě za mnou a obchod taky neuzavřou, hřeje mne svědomí, že se opět spořitelním prodavačům nepodařilo napálit nějakého obyčejného člověka. Do spořitelny totiž většinou chodí (promiňte mi ten výraz) socky. Soucítím s nima, protože ti už většinou nemají koho odírat. Nemohou za to, že nepracují v bankovnictví a že jim vykořisťující kapitalista nedá mzdu, na kterou mají nárok.
Zaráží mne však, že ve frontě přede mnou se klienti neostýchají uzavřít obchod hned při prvním oslovení . Nic nikde dál neprověřují a naletí na lživá tvrzení o tom, že tento produkt spořitelny či její dceřiné společnosti je zaručeně ten nejlepší na trhu. Připadá mi to jako když domácnost navštíví snědí občané s hrncema, které jsou zaručeně originál ...
Pokud přijdu dnes do spořitelny, přehazují si mne jak horký brambor. Je smutné, že jim kolikrát musím říkat, co vlastně mají dělat, aby mne obsloužili. Jindy raději ani operace "nejde" provést. Mnohdy zjistím až v autě či doma, že i z toho mála, co by mohli zvládnout, něco nezvládli. Dám jim např. pokyn, aby na počítači do pokladního dokladu zanesli nějakou informaci. Nevím, jestli mám takovou smůlu na obsluhu, ale téměř pokaždé tam něco zkomolí nebo neuvedou vůbec! Když se ohradím, řeknou mi slušně (jsou na to "odborně" vyškoleni), ať je takovýmito prkotinami neobtěžuji nebo ať si založím sporožiro. Mám štěstí, že ne všechny transakce jdou dělat přes Internet nebo sběrný box. Z některých operací se prostě na přepážkách nemohou vykroutit. Jinak ale platí: udělej si sám, nes si za to i odpovědnost a ještě nám za to zaplať.