Šetření na sociálních výdajích je krok správným směrem,
ale je to jen polovina řešení, ta druhá polovina je zároveň radikální snížení daní! Příjde-li ti každý měsíc o cca. 20% více peněz a zlevní-li se zároveň v průměru o nějakých 7-8% (při jednotném DPH řekněme 8%) zboží a služby, tak třeba ani žádné sociální podpory nebudeš potřebovat, protože sebe i svou ženu dokážeš uživit sám ze svého platu.
Dnes je situace taková, že i např. vysokoškolák s hrubým platem 25tis. (firmu tedy stojí měsíčně 25*1.35 tzn. 33'750,-Kč), což je mimo Prahu a Brno docela slušný plat, dostane na účet nějakých 19tis, tedy jen 56% výdajů firmy na jeho místo. (44% mu sežere stát.). Když má takovýto člověk ženu na mateřské, živí tedy také potomka, splácí hypotéku nebo platí nájem, tak je na tom finančně tak bídně, že jasný příjemce různých sociálních dávek..... To je přece docela absurdní systém.
Optimální řešení tedy vidím v kombinaci radikálního omezení celkové státní sociální pomoci (tato pomoc zde má být pouze pro lidi ve skutečné nouzi) a zároveň v radikálním snížení kompletní daňové zátěže, takže každému, kdo pracuje zůstane dostatek financí, aby nemusel potupně žádat stát o sociální pomoc.