Žádné reformy nezmění
jeden základní fakt, a to že se vždy (každý rok) rozděluje jen to, co se vyprodukuje. Pokud je investorem penzijní fond, jsou jeho výnosy spolu s investovanými prostředky určeny na důchody. To znamená, že část peněz určená na investice je investována podle pravidel pro investovaní penzijních fondů a to menší část peněz je investována bez těchto pravidel.
Je pravda, že peníze investované ve fondech se zhodnocují, ale mzdy (a z nich placené pojistné) rostou ještě rychleji (až na občasné výkyvy). Dosáhnout takové výnosy z investovaných peněz aby stačili vývoji mezd a pojištěnec tak mohl mít např. 50% mzdy jako důchod je těžko řešitelný oříšek i pro zkušené investory - zatím se jim to nedaří (a zřejmě ani nepodaří). Jedním z důvodů nízkých výnosů je i to, že správa kapitálových fondů je docela drahá., rozhodně dražší, než pouhé přerozdělování vybraného pojistného (které roste společně se mzdami). Navíc fondový systém (nebo fondová složka v případě smíšeného systému) zavazuje penzijní fondy k maximálně konzervativnímu investování, tak aby byl dosažen stabilní a stálý růst ( pojištěnci požadujícímu svou penzi nelze říct, že hodnota jeho úspor momentálně klesla – třeba z důvodu poklesu hodnoty akcií v portfoliu penz. fondu). To znamená, že většina z ohromného majetku pořízená za vybrané pojistné slouží k nákupu státních dluhopisů a jen minimum (pokud vůbec něco) je investováno do nejdynamičtějších, ale také rizikovějších, odvětví. Pochybuji, že je správné tak ohromný kapitál působící v ekonomice svazovat pravidly pro investování penzijních fondů.
Koneckonců existuje i zkušenost ze Slovenska: Když se sečte pojistné a povinné spoření, dá to víc než předtím (a to do systému vrazily výtěžek z privatizace SPP)
