neznám nudnější
koverzacim než když se dvě vychlastaný hlavy (v Čechách 75% mužské populace) začnou bavit o pivě... Znám to zpaměti - nejlepší pivo je tam, kam dotyčný chodí trávit půlku svého aktivního života - značka je celkem lhostejná, ale dal by za ni ruku do ohně a svůj oblíbený mok by poznal mezi tisícem dalších značek (dle barvy a chuti), všechno ostatní je patok a samoséér atd. atd... K zajímavému aktu duševní ekvilibristiky dochází, když hospodský v oblíbené nálevně změní (za nové tácky, pípu a ubrusy) značku. V tom případě náš hrdina dva dny truchlí, poté však nevyhnutelně sezná, že ta značka, kterou v jeho dopěti čepují nyní se strašně polepšila a zančka odešlá už stejně nebyla to co bývalo... Pravda je taková, že 95% českejch lihounů nepozná plzeňskou dvanáctku od kozí moči - pokud tedy bude v řádném "obalu" (mám to vyzkoušené - já vím a stydím se). Prostě je celkem fuk co chlastám, jen když se motám - dotyčný to v hloubce svojí duše o sobě dobře ví a proto jednou za čas spravuje svojí reputaci pivaře chováním, které některým mladším nezkušeným hospodským vrtá hlavou - štamgast/expert/pivař přijde ho hospody a začne si stěžovat, že zrovna dneska to samé pivo, které zde chlemtá deset let chutná zcela jinak, případně špatně kroužkuje... rozlícený znalec napadne personál, že nečistí řádně trubky, případně, že to prostě neumí natočit a pohrozí přemístěnís svého půlitru do putiky o sto metrů dál, kde "umí natočit pivo". Obsluha (ať již tento rituál chápe či ne) se zpravidla brání "špatnou várkou", dá pohoršenému odborníkovi malého ferneta a vše dobře dopadne. Je to prostě sranda, ale nijak mi to nebrání, abych si někdy 8 - 12 kousků nedala