Loni jsem na toto téma vyslechl přednášku ing. Ivana Beneše, konanou ve fr. institutu ve Štěpánské. Technickou stránku projektu vysvětlil uspokojivě, ovšem politické otázky si vůbec nekladl.

Přitom je jasné, že tak obrovsky nákladné podnikání v regionu (sev. Afrika, Blízký východ), kde, kromě Izraele, není ani jediná standardní demokracie, je prakticky vyloučené.

Jako hlavní problém vnímám to, že je to dlouhodobý projekt. To je problém číslo jedna. I velké firmy chtějí realizovat zisky v krátkém období. Proč investiční skupiny nestaví jaderné elektrárny, ale klidně je kupují? Protože nechtějí čekat, až začne projekt vynášet peníze. Je pro ně jednodušší, když mají aspoň nějaké černé položky v cash flow.

Projekt Desertec má ale kromě finančních potíží i technické. Přenos elektrické energie na vzdálenost vyšší jak tisíc kilometrů začíná být neefektivní. To je podle mne hlavní problém. Jaký smysl má udělat na Sahaře kilowatu za dvě tři kačky, když přepravní nároky zdraží na deset? Navíc bych si nedělal iluze o jižních národech. nemluvím o teroristech. Mluvím o pracovní morálce. Jsou to strašní ulejváci.

Pracuji v energetice a souhlasím s autorem, že transport elektrické energie na velké vzdálenosti se neobejde  bez vysokých přenosových ztrát,  které se mohou snížit, když se přenos  realizuje pomocí stejnosměrného proudu.

Domnívám se,  že spíš než technické problémy hrozí problémy přenosu ve velmi nestabilních oblastech.

A zas všichni Češi vědí, proč to nejde

  Prozradím vám tajemství - Bosch a Siemens má takových projektů tuny. Počítá se s tím, že vyjde jeden z deseti, ale i tohle stačí k tomu, že SRN je nejvíce exportní světová ekonomika. I z tohoto ukončeného projektu získají znalosti, které uplatní.

  Ještě štěstí, že nám tady Němci milostivě nechají ohýbat jekly na trafostanice. Zlaté české, tohle oni prostě nikdy nedokážou, protože my jsme už dopředu věděli, že to nejde

Jistě. Existují zástupy blouznivců, jejichž životní poslání ži živobytí je tvořit takové nereálné projekty a nabízet je firmám ve snaze, že se proslaví.

V praxi musí projít takové velké projekty jako Desertec přes spoustu fází a pokud má být takový projekt úspěšný, nesmí se žádná přeskočit.

První je zpracovaný fyzikálně možný nápad, druhý laboratorní pokus, třetí poloprovozní projekt, ten funguje tuším ve Španělsku, potom je malý komerční projekt pro každou zásadní technickou myšlenku. Kde se vychytávají provozní mouchy , ověřuje se rentabilita, bezpečnost, snadnost stavby atd. Pak se ty projekty rozumným způsobem postupně zvětšují.

Desertec byl už od začátku s velkou pravděpodobností odsouzený k neúspěchu, protože některé nutné fáze přeskočil.

Asi dokázali spočítat, že se jim to nevyplatí, pozdě, ale přece. To u nás si zisky pojistily zákonem.

Desertec přináší ještě jedno nebezpečí. Sice to, že takový projekt na sebe naváře schopné lidi a další průmysl přímo geograficky na místě. Takže i pokud by se to realizovalo, za 3 - 5 let vznikne kolem toho projektu plno dalšího průmyslu a veškerá vyrobená energie se zpracuje tam.

A to nemá řešení, protože buď budou tamní vlády islamistické a potom budou ten projekt sabotovat , takže energie pro Evropu nebude nebo tam budou vlády umírněné, přístupné rozvoji fabrik s levnou prací a potom Evropa zase utře a zase žádnou energii nedostane.

Není to tak úplně pravda, protože transportní síť pořád bude a dá se to vyřešit přistavěním dalších elektráren. A proč taky nedostat těžký průmysl z Evropy?

Zaplať pánbůh. Projekt Desertec byl nazelenalá třičtvrtě utopie už ve chvíli, kdy se zrodil v něčí hlavě.Takto je zase o něco větší pravděpodobnost, že se ta šílenost realizovat snad nebude. Ona je ta krize přec jen na něco dobrá. Začíná se zase uvažovat o ždibec normálněji. Ještě tak vypakovat všechny větrníky a slunečníky a hned by se ekonomikám dýchalo o kus lépe.

Když se jedná o jaderné zdroje, tak zeleným vadí, že ta elektrárna je 50 - 100 kilometrů daleko od míst spotřeby, tady velkých měst a kolem nich velkých fabrik , že v rozvodech jsou proto "obrovské" ztráty a že proto jsou jaderné elektrárny překonány. Protože místo nich bude brzo  plno malých zdrojů OZE postavených u míst spotřeby, takže nějaká větší distribuce elektřiny na větší vzdálenost ani moc nebude třeba.

Ale jak se jedná o alternativní zdroje, konkrétně Desertec tak ty klidně můžou být daleko od místa spotřeby, dokonce za mořem vzdálené od míst spotřeby mnoho tisíc kilometrů a všechno je v pořádku.

Zajímalo by mě jakou roli hraje tahle romantická koncepce v energetické bezpečnosti. Je to sice stabilnější země, ale pořád sev. Afrika.

Dyt tam musí docházet k obrovským ztrátám ne? Je tu nějakej odborník, kterej to potvrdí/vyvrátí?

Ten módní zelenej socialismus mě začíná pěkně vytáčet.

Ten článek je velmi stručný. Přenos energie přes Středozemní moře byl plánován supravodivým kabelem chlazeným tekutým dusíkem. Cena takového řešení je ovšem obrovská. Naštěstí ten nápad zkrachoval a tak místo 50 kč/kWh budeme platit jen tuzemských fotovoltaických 14 kaček.

Sibila královna ze Sáby předpovídala, že  lidé využijí  energie slunce a větru.