Parlament EU zasedá a pokračuje, jako by se nic nedělo. José M. D. Barroso volá po federaci a novém světovém pořádku. Europoslanci nadšeně regulují, omezují soukromá odvětví, jejichž chodu nerozumí. Srší hloupými nápady jak zabránit bankrotu bank, rozdělují dotace na příští pětiletku. Ale bankroty bank neznačí, že něco nefunguje, právě naopak. Je to známka toho, že vše funguje jak má. Každý návrh EU je vymyšlen tak, aby vytvořil systém, ve kterém prý banky nebudou krachovat a pak prý nebudou ani krachovat firmy. Všechny menší firmy jsou řízeny svými vlastníky, kteří nepotřebují, aby jim někdo říkal, že mají zůstat solventní. Bankrot znamená, že přijdou o všechno. Díky bezduše přejímané politice z EU jsou pak firmy nuceny trávit více a více času přizpůsobováním se zákonům s kořeny v EU, navrženým ne k vyřešení problému, ale k tomu, aby se vzbudil dojem, že se něco řeší. Menší podniky si už nemohou dovolit další náklady aplikování zákazů, příkazů nařízení a směrnic, na každoroční přepracovávání účetních a mzdových programů, jenom aby vyhověly předstírání zákonodárců, že něco smysluplného dělají. Jak podniky, tak občané si už nemohou dovolit platit stále větší daně, aby bylo za co dotovat a zachraňovat. Lobbing v EU od obřích bank a nadnárodních firem je stejný jako u našich poslanců. A tak se dále reguluje, dotuje a zdaňuje. Byly to megabanky, které způsobily krizi a přesto EU a MMF převzaly jejich špatné dluhy. Bankám, které zatížily daňové poplatníky těmito kolosálními závazky, nastavují eurosocialisti laskavou tvář, zatímco od malých podniků a občanů se dožadují participace. Neměli by být ředitelé bank odpovědnými za jejich ztráty? V Brazílii to funguje docela dobře. Bohužel, EU postupuje přesně opačně. Přijímá drahá a neefektivní řešení, zdaňuje a dotuje. Tím ničí malé firmy, likviduje pracovní místa. Je to Brusel, který dělá vše pro to, aby se EU propadala do stále hlubší a hlubší recese, aby přibývalo nezaměstnaných. Vždyť o co jde bruselským socialistům? Co n
