Alexis de Tocqueville, poté co se seznámil s Amerikou a srovnal evropskou skutečnost s Gibbonovou historí pádu Říma, zapsal si toto pozorování. Je 140 let staré a jako by to psal včera:
"Až si každého občana mocným sevřením zformuje podle své vůle, roztáhne vláda své objetí na celou společnost. Pokryje tak nepozorovaně celý společenský život sítí malicherných, komplikovaných pravidel, titěrných a uniformních, skrz něž ani člověk vysoké originality a nezdolného temperamentu nedokáže pozdvihnout hlavu nad dav. Tato vláda nebude lámat násilím vůli občana, ale změkčí ji a ohne a začne ji vést; zřídka něco tvrdě nařídí, ale častějí zabrání akci. Nezničí nic, ale zabrání zrození nového. Nebude tyranií, ale bude omezovat, zdržovat, překážet, vyčerpávat, dusit tak usilovně a nepozorovaně, že nakonec celý národ (či kontinent) nebude ničím něž stádem poslušných, pracujících živočichů a vláda bude jeho pastýřem."
A není jedno, je-li to "jen" vláda či EUvláda......čím větší vzdálenost od občana, víc centralizace a unifikace, tím hůř ! Brusel už začíná připomínat byzantské způsoby, stačí si všímat různých prohlášení nejvyšších národních politiků před odjezdem do Bruselu a při tamních "rozhovorech" (v předklonu) ...
Čím dál častěji se mi přitom vybavuje povzdech - "Lokajství bývalo vysoce kvalifikovaným povoláním, dokud neudělalo politickou kariéru."
