Jeden extrém je střílet na stávkující jako v 19. či na začátku 20. století, druhý extrém je cítit se natolik bez skrupulí, že prostě majetek zaměstnavatele použiju jako prostředek k jeho vydírání a to za účasti milionů nedobrovolných zajatců - cestujících. Jestli jsou strojvedoucí nespokojení s ohodnocením a vedení na to nehodlá přistoupit (mnohdy oprávněně - nejsou v zisku, napomohlo by to zruinování firmy apod.), tak ať prostě jdou jinam. Když se mi nelíbí v Čechách, taky tady nestávkuju za to či tohle, ale buď něco proti tomu dělám, nebo se přestěhuju jinam. Tak jako je podepsání pracovního poměru dobrovolný úkon dvou stran, tak ať ho prostě dobrovolně rozváží a jdou strojvůdcovat jinam... všude jsou na ně jistě natěšení. Nechápu proč má někdo problém s tím, že přijme podmínky pracovního poměru a pak tlačí na zvyšování a snížení hodin a tyhle a támhlety výhody... klidně mě vymínusujte, v téhle post-socialistické divoko-kapitalistické společnosti se tomu divit nebudu, ale jestli máme spolu vyjít jako lidi, tak má zaměstnancům stačit symbolický podíl na zisku, který zaručí zvyšování mzdy podle toho, jak se firmě daří, a ne neustálé tlaky a stávky, které firmě způsobují x milionů euro škody každý den a nasíí.rají miliony lidí, kteří pak radši pocestují třeba autem.
