Prolomení limitů je nesmysl z mnoha hledisek.
1) Pracovní místa: Dokončení těžby, rekultivace a další využití území dají práci srovnatelnému množství lidí a to i dál do budoucna, tedy trvale udržitelně. Od revoluce bylo propuštěno 90% horníků a souvisejících profesí, propuštění zbytku bude pozvolné (ještě tak cca 10 let, max. pár set ročně) a s vhodným sociálním programem snadno zvládnutelné.
2) Část uhlí se dá ještě vytěžit nepovrchovým způsobem.
3) Stávající ohrožené obce (Horní Jiřetín, ale částečně třeba i daleko větší Litvínov) jsou díky věčným debatám omezené v rozvoji, protože třeba usadit se nebo podnikat sem jen tak někdo nepůjde. A nemovitost také neprodáte, leda těžařům pod cenou.
4) Těžbou trpí celý kraj - většina obyvatel ho stále vnímá jako špinavý a rozhrabaný sever.
5) Z hlediska dopadu na životní prostředí má povrchová těžba extrémní dopady.
6) Naprosto nejvíc si za cenu ničení obcí a přírody nakonec nahrabe pár majitelů dolů. Z tržeb jde na mzdy jen cca 20%, státu na daních lehce méně a formou úhrady jen směšná cca 3%(!). Velice jednoduché podnikání.
Celkově řečeno je nanejvýš vhodné držet se významu slova limit = hranice a dál netěžit.
