V šedesátých letech jsme byli největší výrobc motocyklů na světě. Naše značky Jawa a ČZ získávaly vavříny na závdech a soutěžích po celém světě. Včetně vítězství ve slavné Šestidení, několika titulů v Mistrovství světa v motokrosu a také tituly na ploché dráze. Dnes u nás výroba motocyklů prakticky neexistuje když tedy pominu živořící Jawu pod vedením přebarveného komanče. Co nedokázali zničit nacisté ani komunisté, dokázala Klausova zločinná banda za pár let. Motocyklovou výrobu ČZ která vyráběla i 80% komponentů pro Jawu bezplatně "darovali" italské Cagivě, Ta ji vyrabovala, zlikvidovala výrobní zařízení, zanechala dluhy a odtáhla.
Motorky byly v roce 89 samozřejmě zastaralé stejně jako kolbenky Jawa a ČZ. Vše se ale dalo zachránit. Je to chtělo mít přístup a vůli jako mají lidé typu pana Hondy. V roce 89 se cpali na světové trhy teprve Číňané. Stačilo jít jejich cestou, koupit licence na japonské motory a začít právě s mopedy o kterých se píše. Já je totiž prodávám a něco o nich vím. Nezničitelné, úsporné motory nadčasové konstrukce v podvozcích které by jsme dokázaly vyrábět lepší než tehdy Číňané. Jenže to by si po Pyšáku musel národ uvědomit, v jaké jsme situaci, že musíme dělat od rána do večera a žít ve skromnosti, abychom dohlali bohaté sousedy na Západě po kterých jsme pošilhávali. Místo strojů a technologií jsem jsme ale nakoupili nová auta, elektroniku a obrazně prožrali v barevných jogurtech. Každý chtěl být dealerem nebo managerem, dělat a tvořit nikdo.
Teď jsem před chvíli dokoukal na závody a jdu ještě do dílny a zrovna budu chystat novou činskou motorku, abych ji měl vzorně připravenou na krámě před jarní sezónou. Raději bych tam měl tedy Čezetu. Strakoničtí hlupci ji ale nechali vyrabovat.
