To není možné, aby hostinští objednávali krádeže mražených ryb. Přece to nebudou kupovat z vlastního. V účetnictví by jim to dělalo nepořádek. Jak by potom vykazovali prodej jídel.

Myslím že se krade čím dál víc, protože se z lidí stává větší a větší dobytek. Jak jsem rád že už nemám svůj obchod, protože bych asi skončil v base až bych dotyčnýho hajzla propleskl.

Ono tu je taky draho proto, že tyto ztráty nebo vícenáklady na střežení se promítnou (rozpustí) v cenách ostatního zboží. Obchodník to nebude cálovat ze svýho.

Před lety - Poděbrady, obchodní dům Růžový slon. Rodina "bílých cikánů" Kratejlovi se každé ráno přišla nasnídat.Rozbalili sýry, jogurty, nabrali si rohlíky a posávaje mezi regály v klidu posnídali. Na moje upozornění nereagoval nikdo, natož vedoucí, pan Holý. Strach z tohoto rodinného klanu byl velký.

"Zloději si odnesli..." Proč nenapíšete radši "zloději ukradli"? Takhle to vypadá, jako by jim to zboží snad patřilo.

Kdyby furt nezdrazovali tak lidi nemaji duvod krast

To je pěkný nesmysl. Nevím, jak jste Vy osobně honorován za svou práci, ale předpokládám, že asi aspoň o něco více než např. před 10 lety. Takže pokud jste před 10 lety měl příjem např. 20, zatímco teď třeba 25 nebo 30 tisíc měsíčně, budete na to, až vám někdo šlohne peněženku, také pohlížet optikou: kdybych nepožadoval (nedostával) za svou práci stále větší peníze, nikdo by mi tu peněženku nešlohl?

Situace se ale vylepšuje. Dnes už nejsou všichni zloději a podvodníci, ale vychází to jen na 98 čechú ze sta.

Nedělaj soudruhu že nevědí jak to je

“Cítíš to Harry, to je svoboda!”

“Ne, to jsou ryby..”

No, hlavně že budeme mít EET. Ty nás asi ochrání před zloději. Ale jen před těmi z ministerstva financí.

sekat ruce za zlodějny a místo třikrát a dost bude platit jen dvakrát a šlůs.

A já naivní myslela, že tam mají kamery a že se na to někdo dívá.

Kamery mají, možná se na ně i někdo dívá, ale jsou k ničemu. Leda tak k buzerování slušných zákazníků (neboť na ty neslušné si nikdo netroufne). Kdysi jsem měla strašnou příhodu v místním Albertu:

Týden po porodu jsem byla prvně na nákupu, s kočárkem jsem se asi ještě motala jako nudle v bandasce, sotva jsem se držela na nohou, celý svět pro mě byl náhle "jiný", byla jsem pomalá. Koupila jsem čtyři jogurty a svazek mrkve, ale tato "akce", která mi jindy trvá 2 minuty, se protáhla na 15 minut.

Koukala jsem tu i onde, prohlížela si čokolády i šampony; po zaplacení na mě drsně vyběhl muž z ochranky, že mi "musí" prohledat kočárek. To jsem odmítla, neboť jsem nesnesla, aby se někdo cizí dotýkal mého miminka. Tak na mě vyjel, zda jsem byla v oddělení drogérie. Jako správný poctivý blbec, jsem řekla, že ano, ale nic jsem si tam nevybrala. Začal to posměšně zpochybňovat -- a mně ruply nervy, rozbrečela jsem se, protože se mě fakt dotklo, co si to o mně myslí (navíc si myslím, že určitě nevypadám jako člověk, jenž má zapotřebí krást); povyk přivolal jeho šéfa, jenž mu vynadal a mně se omluvil. Ale já pak asi dva roky do té prodejny nepáchla.