Jinak co se týká barev aut které prošly mým životem, tak je to stejně jako s kočkami nebo psy. Prostě se to vyskytlo, přisálo a barvy jsem neřešil. Auto se tedy nedokáže přisát jako opuštěné mládě, také to ale mnohdy bylo podobné. Žlutá 120cítka byla opuštěná na rakouském šroťáku, tak jsem se ji tehdy ujal a věrně sloužila. Později zelenomodrý Ford jinde, zaprášený, poloprázdná kola, ale málo km. a výborný stav, ojel jsem s ním cca 300k prakticky beznákladově, podobně jsem kupoval vínového Jumpera, zašly, zaprášený bezdomovec v brněnském bazaru. Po notné kontrole a servisu skvělý bezproblémový otrok. Také jsem míval kdysi jasmě zeleného kombíka Moskviče 1500OHC v svítivě zelené barvě, tehdy v Mototechně ve slevě. Leninovo sáně z těžkým vlekem sloužil jako burlaci na Donu než jsem jej poslal k nějakému zelináři. Bílou dodávku jsem také měl, výhodou je, že se nerozpaluje tolik na slunci. Jako nové bych asi nekupuval, muselo by být jinak výhodné z jiných důvodů. Na auto bych sám volil, tyrkysovou, svítivě zelenou, červenou, i blankytně modrou.
Partnerky jsem také nevolil dle barvy pleti nebo vlasů. Když je to fajn ženská, tak je to úplně fuk, může být bíla, černá nebo žlutá. A němá 
