Je vtipné, že Afrika si podobné jištění dovolit nemůže, i když samozřejmě afričtí zemědělci nejsou schopní konkurovat vyspělým (a dotovaným) zemědělstvím z EU.
Původní obyvatelstvo Evropy a přistěhovalci v USA si kdysi vydřeli hospodářský rozvoj umocněný blahodárným vlivem sekularizace, kritického myšlení, vědy a podobně.
Myslím, že poslední generace už Evropa i USA především jen žijí z úspěchu vydřeného jejich předky. Dominantní postavení ve světě je udržováno spíš uměle pomocí různých výhod, kontroly nad mezinárodními organizacemi, nad finančním systémem, vojenskou převahou a tak dále.
Nyní podobný zázrak zažívá Čína a další země (Japonsko jím už prošlo). Kouzlo je především v tvrdé práci a systému, který práci odměňuje a oceňuje a podporuje rozvoj podnikání, dokáže rychle absorbovat nové myšlenky a technologie a zároveň se ubrání případnému vnějšímu napadení (ideologickému, finančnímu, vojenskému..).
Ta obrana je důležitá, protože Čína není první země třetího světa, která se pokouší o podobný přerod na zem druhého světa a zem prvního světa. Snažily se třeba i země v Jižní Americe, v Africe, na blízkém Východě, ale zdaleka ne vždy je to úspěšné. Někdo to promrhá vlastní elita, jinde vede ten překotný rozvoj k válce, někde je to promrháno na nějaký sociální experiment (náboženské nepokoje, ideologický fanatismus). A někde je to zničeno nebo zabržděno pomocí zvenčí vyvolaných nepokojů, hybridních válek nebo i přímého napadení (Libye a řada zemí Afriky).
Faktem totiž je, že pro lidstvo je sice výhodné, když bude co nejvíc zemí hodně rozvinutých. Ale pro jednotlivé silné a bohaté země, jejich obyvatelstvo už zpoholdnělo může být aspoň dočasně (desítky let) výhodnější prostě sousedy uměle srážet a parazitovat na nich (třeba pomocí různých korporací, které přes nevýhodné, vnucené smlouvy ty země vysávají).
