Kdo chce sázet, měl by se zamyslet nad celým procesem a hlavně ovládat trochu matematiku a hlavně znát výhody svoje a výhody sázkovky.
1. Kurz = 1 / odhad pravděpodobnosti výsledku (určuje bookmaker, jeho výhoda je v tom, že v pracovní době sleduje sport, zatímco my ostatní to děláme ve volném čase = je obvykle lepší, druhá výhoda je, že vidí sázky a když se mu kumulují příliš jednostraně, může kurz zkorigovat tak, aby ve výsledku sázkovka byla nejhůř na nule, jeho ztěžejní nevýhoda je, že musí dát kurz na všechny možnosti a součet pravděpodobností všech možností musí být 1, tj. když někoho favorizuje, na soupeře musí být vyšší kurz, výhoda sázkaře je, že si může vybírat jen ty "dobré" kurzy; nejhůř se mimochodem odhadují vyrovnané zápasy a proto nejvíc "dobrých" kurzů bývá kolem 2-3).
2. Výhernost. Teoretický kurz je vždy ponížen o určité procento, tj. případná výhra je nižší než teoretická (např. při rovnosti soupeřů by měl být na oba kurz 2, sázkovka ale uplatní výhernost 0,9 a vypíše 1,8-1,8). Výhernost dělá polštář pro sázkovku na její náklady. V ČR se navíc výhernost snižuje u sázkovek s manipulačním poplatkem, reálně je pak kolem 0,8. Hlavní problém výhernosti je, že se určuje pro jednotlivé kurzy a ne pro celkové sázky. Při velice populárních AKU sázkách se pak výhernost násobí a tím pádem snižuje až k téměř k nule! Např. je-li standardní výhernost 0,9, pak při 10 příležitostech na tiketu je výhernost 0,9 na 10 = 0,34, tj. případná výhra je třetinová proti skutečné pravděpodobnosti. Prakticky se tak AKU sázky přechází do roviny náhody a i proto je sázkovky tak podporují (jak sázeli naši nejlepší = nejšťastnější) apod. AKU sázka má význam je tehdy, když se na ní dají zjevně přestřelené kurzy, pak se chyba bookmakera násobí, nicméně za cenu rizika zazdění jednoho dobrého kurzu druhým. Je tedy lepší sázet sóla, max. dvojičky.
