Autorka článku Zuzana Kubátová objevila úžasnou souvislost: "Ono to bude jinak: důchodcovský paradox spíš skvěle ilustruje efekt „slevového“ marketingu."
·
Pro ilustraci a snadnější počítání si určíme že průměrný důchodce sní za celý den cca 1 kilogram jídla. To nám činí celkem 30 kilo za jeden měsíc, které postupně při jednotlivých nákupech odnosí domů.
Pokud autorka nekecá, tak: "Nakupuje totiž to, co mu jako výhodný nákup nabízejí obchodníci. Nikoliv to, co potřebuje. Co by prostě do nákupního košíku naskládal o své vlastní vůli, bez rad marketinkových mágů obchodních řetězců."
To by znamenalo, že při každém nákupu si domů donese mimo potřebných surovin i denně asi tak půl kila "marketingového" jídla navíc? Takže má najednou na měsíc nakoupeno 45 kilo potravin? A další měsíc zase dalších 15 kilo přes možnou spotřebu?
Nezačne se důchodci to jídlo doma hromadit jak Járovi v dole horníci?
Autorka článku evidentně něco dost hodně nedomyslela.
·
Z článku: "... nekoupíte nikdy jen to máslo. Zákonitě přibalíte i pár zbytečností..." – ať si laskavě autorka nechá své špatné zkušenosti s jejími nakupovacími schopnostmi a zlozvyky pro sebe a necpe je druhým – jdu s papírkem co potřebuji (obrana proti stáří) a odejdu jen s tím, co na papírku je napsáno. Nejsem žádný malý blbec.
