...a stavbaři nikde.
Stejná situace už dvacet let, a kolik se za tu dobu vystřídalo ministrů dopravy a ředitelů ŘSD (ti se zlatými padáky)...
V roce 1997 jsme jezdili často na dálnici z Brna do Prahy. V místě opravy jednoho z mostů byla doprava svedena do protisměru, samozřejmě s příslušným omezením rychlosti. V tom opravovaném úseku byla 4 měsíce stejná hromada písku a v ní zaražená stejná lopata; nikdo se jí (ani hromady, ani lopaty) nedotkl.
V roce 2013 jsme v rámci zájezdu projížděli autobusem velkou částí Turecka (Antálie - Pamukkale a zpět), brzo ráno tam a večer zpět. V místě, kde se rozšiřovala dálnice, se již v 5 hodin ráno pracovalo, a když jsme se kolem stejného úseku večer, už za tmy (!!) vraceli, tak se tam pod reflektory pracovalo stále.
Třeba by se mohl ministr Ťok poučit, jak vypadá organizace stavby v Turecku.
A místo kdysi hanlivého výrazu "turecké hospodaření" by se spíše hodilo aktuálně pravdivější "české hospodaření" jako synonymum "ke zblití".
A kdyby se u nás alespoň - když už to musí být takhle pomalu - opravovaly dálnice a silnice alespoň kvalitně, ale u nás platí: pomalu a velice nekvalitně.
Ale s tím neudělá ani Ťok ani ťuk....
Kdykoliv jsou v TV filmy a dokumenty ze všech částí světa, vesměs jsou vidět silnice kvalitní, nezaplátované (asi to "zaflusání" asfaltem a zasypání drtí je česká speciální technologie), a to platí ve všech klimatických pásmech: od Aljašky a Grónska, Norska až po sever Afriky, jihovýchodní Asii.
Ovšem podle našich silničářů jsou asi nejhorší klimatické podmínky (na světě!) na území ČR.
