Právě začalo první ze čtyřiceti představení, s nimiž bude během léta romské divadlo Romathan cestovat po romských osadách na východním a středním Slovensku. Na programu je hra vysvětlující výhody zavedení eura na Slovensku, kterou sponzoruje slovenská národní banka. Hraje se v romštině a ve východoslovenštině.
Půjčila jsem tisícovku, teď mi vrátili jen 33 euro!
Na pódiu pláče Romka se slunečnicí v černých vlasech. Vyhostili ji i s manželem z Irska. Co budou dělat? Byt prodaný. Nic nemají, hořekují. Pak se rozhodnou, nastěhují se k sestřenici do Michalovců. A u příbuzných se pěkně po romsku hned zabydlí. Jenže jednoho dne paní domu láteří: "Půjčila jsem sousedce tisíc korun a ona mi vrátila jen 33 eur! Tak málo! Vždyť za to si nic nekoupím!“ pláče.
V tu chvíli se ukazuje, jak dobré je mít příbuzné světáky, kteří mají eurokalkulačku v malíku. "Co pláčeš, jsi tak hloupá? Chleba stojí euro a mlíko 60 centů,“ vysvětlují matce domu, co a jak. Celá široká rodina včetně bratranců z třináctého kolena se objímá a zpívá, že s tím eurem to nakonec nebude tak zlé, jak se zdálo.
Zatímco tři desítky umělců z Romathanu se vším kouzlem svého talentu snaží vybičovat europesimistickou atmosféru, Helena Demeterová, která představení sleduje, si s těmi přepočty stejně nějak neví rady. "Hráli pěkně a ty sukně byly šumné. Ale to love. Já dostávám 4 500 korun, ale kolik to je eur? To netuším,“ kroutí hlavou.
A stejný strach mají i tisíce lidí, kteří žijí v holobytech a plechových boudách na konci města nebo v osadě. Sbíhají se kolem auta. A jak přijde řeč na euro, živě gestikulují. "Ještě jsem to love v ruce neměla. Jen si to představte, přijde černá rodina do obchodu a každý ji okrade. Já to teda přepočítávat neumím. Tady jsou lidi už tak chudí, že na železo chodíme. A stejně nám to nevychází,“ křičí přes prašnou ulici Pavlína Kováčová, ale přitom se směje.
Tiborovi Makuňovi, který se kolem belhá o holi, tahle debata vtipná vůbec nepřipadá. "Já bych to zrušil, to euro. Vždyť v Česku to taky není. Jen nás tu budou okrádat. Jsou takoví, co ty nejchudší lidi ještě víc ožebračí,“ stěžuje si na lichváře.
Avšak ne všichni se eura bojí. "Já budu chodit do obchodu vždycky s ženou, budu ji to učit, a kdo chce, může přijít pro radu,“ říká Daniel Pohlodka, který jako jeden z mála zná aktuální kurz koruny k euru.
Vlažný zájem
Celkově však na eurokomedii moc lidí nepřišlo. Jeden plakát před muzeem asi moc lidí nezaujal. Přitom do každého představení, v němž romští umělci hrají s obrovským nasazením, investovala Slovenská národní banka třicet tisíc korun.
"Tohle představení se nekonalo přímo v osadě, takže lidí přišlo méně. Ale až se to rozkřikne, určitě bude mít úspěch,“ míní ředitelka romské tiskové agentury Kristina Magdolenová.
Dění o kousek dál, ve Švermově ulici, jí za pravdu ale nedává. Právě zde bydlí ti nejchudší, kteří by na představení měli přijít. "Nic dobrého nám euro nepřinese. Český prezident to nechce a já taky ne,“ říká postarší Rom Ivan, kterému na prsou visí cedulka "romská pořádková služba".
Začíná se stmívat a Švermovou ulicí se rozléhají kytary a teskné barytony. O čem romsky zpívají, se rozvykládat nechtějí. Žádný eurosong to asi nebude.
