"Portugalci jsou od přírody pasivní," řekl šéf Národní konfederace portugalských pracovníků Manuel Carvalho da Silva deníku The Telegraph. Kvůli politickému chaosu a ekonomickým potížím ale v sobě lidé nosí hluboce zakořeněný vztek. Odborář se domnívá, že je otázkou času, kdy ho naplno projeví.
Portugalsko požádalo EU o pomocDosáhne v přepočtu téměř dvou bilionů korun |
Sám se jím nechává unést při zmínce o balíku úsporných opatření, který portugalská vláda prosazovala: "Kdo je zachraňován? Jsou to finanční instituce a jejich zisky, komu se dostává pomoci na úkor obyčejných lidí."
Potraviny jsou drahé, lidé platí vysoké daně
Některým Portugalcům už trpělivost došla. Například ve čtvrtek byli obyvatelé Lisabonu nuceni cestovat do práce jinak než metrem. Jeho pracovníci totiž už pošesté v krátké době stávkovali kvůli vládním úsporám. Někteří z nich pracují v přepočtu za necelých 10 tisíc korun měsíčně.
"Myslím, že je úžasné, že jdou vůbec do práce," sdělil listu dvaatřicetiletý Luis Madureira, který pracuje v administrativě. Stejně jako on, mnoho příslušníků jeho generace se už dávno smířilo s tím, že zemi čeká utahování opasků. "Víme, že situace se zhoršuje. Portugalci jsou na to připraveni. Jenom po nás nechtějte, abychom z toho skákali radostí," poznamenal Madureira.
Veřejné vývařovny profitují
Nepříznivou ekonomickou situaci už pociťuje většina obyvatel. "S nárůstem daní a cen potravin lidé bojují, jak nejlépe dovedou. Stále více a více z nich navíc přichází o práci," svěřil se učitel v soukromé jazykové škole Firmino Pedro.
"Stále žiji dětmi. Oběma je přes dvacet a ani jedno nemá vidinu nalezení práce. Situace je opravdovou zkouškou sociální struktury země," dodal Pedro.
Ze současné mizérie těží snad jen veřejné vývařovny. Jenom v Lisabonu obslouží v těchto dnech 200 tisíc lidí denně. Příběhy rodin, které musejí vyžít s dva a půl tisíci korun měsíčně, nejsou neobvyklé.
"Jsem si jistý, že nás čeká krušné desetiletí. Jsou to mladí lidé, kteří budou krizí nejvíce zasaženi. Každý, kdo chce mít nějakou naději na lepší budoucnost, musí Portugalsko opustit a žít někde jinde," běduje dvaapadesátiletý ředitel cestovní kanceláře Vitor Alfonso.
Šedesátiletý taxikář popsal své vyhlídky ještě černěji: "Staří se mohou těšit jedině na smrt, protože důchodu se jistě nedočkají."
