Dolar

- Není to báječné? Investovat a během roku a půl zhodnotit původní částku o padesát procent? Určitě je a poznal to každý, kdo na podzim roku 1998 nakoupil americkou měnu a nyní, kdy dolar už stojí přes čtyřicet korun, ji prodá. Jenže naopak velmi nemilé je peníze prodělat. To zažil třeba ten, kdo do stejné měny investoval v listopadu 1997 a o rok později potřeboval koruny - vložená suma se zmenšila zhruba o pětadvacet procent.

Střadatelů či drobných investorů nebude ani v jednom táboře mnoho. A je to dobře. Riskantní investice, spočívající v odhadu vývoje kursu měn, není zrovna nejlepší způsob, jak se starat o své peníze.

Důvod? Až moc to připomíná loterii. K čemu mají kursy daleko, je stabilní vývoj jedním směrem. Sami obchodníci přiznávají, že nezanedbatelnou roli při pohybu měn hraje princip stáda - nějaký významný investor začne prodávat marky, jejich kurs klesá, protože jich je na trhu nadbytek, všichni ostatní se najednou přidají, aby neprodělali nebo ztratili co nejméně, a sešup nabere obrátky.

A když se nějakému většímu hráči zdá, že už je marka levná, začne nakupovat, strhne s sebou ostatní a křivka mění směr. Kdo se do tohoto okamžiku trefí, je za vodou. Ovšem to se často nedaří brokerům, natožpak laikům.

Ale přece i první ve sportce se dá vyhrát. Co když je ten správný okamžik k investici do valut právě teď? Ozývají se přece hlasy, že kurs dolaru k euru - a tedy marce - je bublina, která musí co nevidět splasknout.

Nebylo by to skvělé investovat teď do nákupu marek a výnosy za pár měsíců počítat v desítkách procent? Bylo. Ovšem je třeba stále mít na paměti jeden z Murphyho zákonů: Proti nahodilosti není obrany.