Jak zkoušení členů dozorčích rad probíhá? Podle dřívějších informací jste je měl testovat.
Jak se to vezme. Písemné testy nebudou. Členy zkouším namátkově a předsedu vždycky. Audit se v žádném případě netýká zástupců zaměstnanců, ti jsou voleni pracovníky. Ti ale většinou aspoň znají odbornou problematiku, protože jsou z firmy.
Jak jste s auditem daleko?
Sbírám podklady od osmi firem, které jsou v zadání, nedávno k nim přibyly ještě tři další: ČD Cargo, státní pojišťovna EGAP a Česká exportní banka.
A dojem z vašeho dosavadního zkoumání?
Překvapivě docela dobrý. Podrobnosti ale řeknu až ministrovi.
Trváte na tom, že v Česku dozorčí rady nefungují, jak by měly?
Platí to u státních i u privátních podniků. V Česku jsou dozorčí rady spíše formální záležitost – jsou vnímány jako orgán, který holt musí akciová společnost mít, ale moc by se do rozhodování managementu neměl plést.
Jaký je princip obsazování dozorčích rad ve zdejších státních a polostátních podnicích?
Je tu zvláštní pojetí v tom, že za nezbytně nutné se tu považuje, aby v každé dozorčí radě byl fyzicky zástupce vlastníka. Může to být úplně někdo jiný, kdo bude stát zastupovat z titulu své kvality, loajálnosti a bezúhonnosti.
Jakým způsobem by měly být podle vás obsazovány dozorčí rady?
Bez ohledu na to, zda jde o státní či soukromou firmu, by tam měli být lidé, kteří firmám mohou něco přinést. Mají to být zástupci akcionářů, ale to neznamená, že to musí být přímo někdo z nich, ale třeba expert, který se vyzná v té problematice firmy.
Co by se muselo změnit, aby v Česku dozorčí rady správně fungovaly?
Myšlení lidí. Zákon se u nás téměř neliší od západní Evropy. Když tam budete mít profesionály v řemesle a účetnictví, v právu, budou se do rozhodování plést a budou oponovat nebo korigovat rozhodnutí představenstva nebo managementu. Holandsko například požaduje, aby v každé dozorčí radě byl minimálně jeden člověk s praxí v oboru podnikání té firmy, odborník znalý tamního práva a odborník přes finance a účetnictví. V Německu svého času prosazovali, aby v radě byl jeden profesionál, který by znal její kompetence.
Vratislav KulhánekŠestašedesátiletý bývalý šéf Škody Auto tři roky vedl dozorčí radu automobilky, dnes je ve stejné pozici v AAA Auto a je také členem dozorčího orgánu v Kooperativa pojišťovně. Vedle toho šéfuje představenstvu nizozemské skupiny AAA Auto. |
Nemusí se to k velikosti vztahovat vůbec. Optimum je šest až devět. V Německu ale existují i koncerny, které mají v radě 26 členů. Když jsou kvalifikovaní, šest bohatě stačí: předseda, odborník na obor firmy, finanční expert, právník a dva zástupci zaměstnanců.
Navrhnete, aby se u některé ze státních firem snížil počet členů rady?
Ještě nevím, je to věc názoru. I vysoký počet je obhajitelný, pokud jde o lidi, kteří k tomu mají co říci. Bývá to běžné v USA i západní Evropě.
Kdo by měl ty lidi vybírat?
Vždy akcionář. Neznamená to ale, že to musí být úředník či náměstek ministra financí. To ale platí i o soukromých firmách. Když má majitel rozsáhlé příbuzenstvo, tendence je vrazit do orgánu někoho z nich, aby ho zastupoval. Lepší ale je dát tam někoho schopného, kdo se v branži vyzná, ať je z rodiny nebo ne.
Je v pořádku, když je do dozorčí rady podniku se státní účastí jmenován externista a ten tvrdí, že je tam sám za sebe, ne za stát?
To platí, je to tak formulováno v zákoně. Když se stane průšvih, zodpovídá celým svým majetkem. Mnoho členů dozorčích rad si to neuvědomuje. Takže pokud je dotyčný znalý problematiky a je způsobilý kopat za stát, proč ne.
V Česku ale k případu, kdy by člen dozorčí rady pykal za špatné rozhodnutí, nedošlo.
Ještě se to u nás nestalo, jen párkrát v USA a v západní Evropě. Zavinění musí být prokazatelné, škoda musí vzniknout.
Předseda kontrolního orgánu ve státních firmách se má odhadem o polovinu lépe než řadový člen. Jaký by podle vás měl tento poměr být?
Nijak dramatický. Ve Škodovce jsem jako předseda měl 35 tisíc korun měsíčně, členové asi 26 tisíc.
Když úředníci za své působení v radách státních podniků nic nedostávají, bylo by fér, aby stát pojistil jejich odpovědnost za způsobenou škodu. Souhlasíte?
Mělo by být morální povinností akcionáře nechat pojistit všechny členy rad. Když jste ale pojištěni do 100 milionů a uděláte škodu za půl miliardy, nepomůže to. Není to levné a firma si sakra dobře rozmyslí, jestli se jí takové pojištění vyplatí.
Kolikrát do roka se zasedá ve státních podnicích?
V auditovaných státních podnicích zhruba dvanáctkrát. Zákon to nedefinuje přesně, rada by se měla sejít třikrát až čtyřikrát, záleží, co stojí ve stanovách společnosti.
Musí členové rady chodit na každé zasedání?
Nemusí tam být vždycky, ale sluší se mít minimálně devadesátiprocentní účast. Když to má soukromá firma čtyřikrát do roka, dodrží se to poměrně snadno.
Když chybí, může přijít o odměny?
Mezi tím není žádná souvislost. Když jsem v Kooperativě dvakrát nepřišel, předseda dozorčí rady mi maximálně vzkázal, že to nevidí rád. Od té doby chodím poctivě.
Jak moc se absentuje ve státních podnicích?
K tomu se nemohu vyjadřovat, jsem ze smlouvy vázán mlčenlivostí.
Jak dlouho má takové zasedání dozorčí rady trvat?
Z praxe na Západě u firem s německým modelem řízení vyplývá, že by to nemělo být pod tři až čtyři hodiny a dvakrát do roka by to mělo být dvoudenní. To si ale v Česku nedovedu představit. Když je zasedání častěji než čtyřikrát do roka, potřeba času může být nižší, ale to závisí na problematice. Když se hodnotí výsledky předchozího roku, trvá to déle.
Budete v písemném hodnocení jednotlivých členů dozorčích rad nekompromisní?
Jistě, je to v zadání.
Doporučíte ministrovi, aby někoho vyhodil? Nebo aby se někde snížily odměny?
Řeknu mu, kdo má jaké slabé a silné stránky. Rozhodnout musí ministr.
