Před dvaceti lety zprivatizovali strojírenský podnik Kovolis Hedvikov v Třemošnici na Chrudimsku. A ačkoli má firma Miloslava Pavlase a Karla Koudelky téměř 700 lidí, je to vlastně rodinný podnik.
"Akciová společnost má dva akcionáře, jsem to já a Karel Koudelka. Ve firmě pracují moje manželka, syn, dcera, dále dcera, syn a manželka Karla Koudelky," vypočítává Miloslav Pavlas, předseda představenstva firmy Kovolis Hedvikov v Třemošnici na Chrudimsku.
Miloslav PavlasJe předsedou představenstva Kovolis Hedvikov. Vítěz soutěže Ernst & Young Podnikatel roku 2011 Pardubického kraje. Absolvent ČVUT Praha. Od roku 1974 pracoval v ZTS Třemošnice, kde dosáhl postavení hlavního inženýra. Od roku 1992 je Kovolis Hedvikov rodinnou firmou s ryze českým kapitálem. Společnost je stoprocentně vlastněna rodinou Miloslava Pavlase a rodinou Karla Koudelky. Nyní je svou produkcí v čele komerčních sléváren v České republice. Vyrábí především odlitky pro automobilový průmysl. |
Má to podle něj výhody i nevýhody. "Na jednu stranu je to pozitivní, firma má tah na branku, na druhou stranu to má negativa, že jsme i ve volném čase v práci," říká.
Jak jste si v rodinné firmě rozdělili úkoly?
Manželka zajišťuje controlling, syn řídí obchod, dcera je také v controllingu. Karel Koudelka je zástupce ředitele a řídí výrobu, junior Koudelka řídí provoz obrábění, paní Koudelková expedici a dopravu a dcera pracuje na personálním oddělení.
Kdy jste během vašeho podnikání prožil nejkritičtější okamžiky?
Privatizoval jsem v roce 1992. Kritické okamžiky byly tři. První kritická fáze byla v roce 1994, kdy jsme měli problémy s úvěrováním a vypadalo to, že nejsme schopni zajistit potřebné finance. Druhá přišla v roce 2000, kdy jsme zastavili do té doby poměrně rychlý růst společnosti.
Třetí nastala při celkové krizi v roce 2008, kdy nastal poměrně významný propad a produkce se snížila o 40 procent. Propouštěli jsme kolem 200 pracovníků, dostali jsme se na 420 lidí. Podařilo se to ustát a nyní jich máme téměř 700.
Co vyrábíte?
Jsme především tlakovou slévárnou hliníkových slitin a 95 procent našich výrobků končí v autech. Jsou to součásti brzdových systémů nákladních vozů, díly výměníků pro topení nákladních a osobních aut, díly kompresorů klimatizace a další.
Významnými partnery jsou u osobních aut například Peugeot, Volkswagen group a další. Z nákladních vozů všude, kde je Wabco, což jsou brzdové systémy pro dvě třetiny nákladních vozů celého světa. Nelijeme jen odlitky, zajišťujeme obrábění a podmontáže, zároveň spolupracujeme na vývoji nových dílů.
Kde vaše produkce končí?
Devadesát procent jde na evropský trh a zbytek hlavně do USA, Brazílie, Argentiny, Japonska, Mexika, Číny a Indie. Kdybychom to vzali přes euro, tak exportujeme téměř všechno.
Vy byste co nejrychlejší zavedení eura asi uvítali, že?
Z našeho pohledu určitě. Prakticky všechno nakupujeme a inkasujeme jen v euru. Musíme se zajišťovat proti výkyvům kurzu, vždycky to není výhodné, v současné době máme určitou ztrátu z finančních operací.
Jak se dařilo firmě loni?
Očekáváme, že se mezi loňským dubnem a letošním březnem dostaneme těsně přes jednu miliardu korun obratu. Produkcí hliníkových odlitků včetně obrábění překročíme hranici 6 tisíc tun. S tímto číslem jsme největší tlakovou slévárnou v České republice a na Slovensku.
Čeho chcete ještě dosáhnout?
Patříme k předním evropským slévárnám a jedním z cílů je hodně se orientovat na japonské technologie a využívat věci, které Evropa nezná. Takže jako pro milovníka techniky je pro mě cílem dostat se před konkurenci, vyrábět nadstandardní výrobky, které nemůže dělat každý.
Co chybí podle vás podnikatelskému prostředí v České republice?
Vadí mně zbytečná byrokracie v administrativě, legislativa, když je někdy tvrdší než evropská. A nelíbí se mi systém školství, který neprodukuje ty správné lidi. Kritika školského systému je podle mě oprávněná, je nefunkční.
Které profese nejvíc potřebujete?
Potřebujeme lidi, kteří mají vysoké teoretické znalosti o metalurgii či mají blízko ke znalosti hliníkových slitin, ale takových je hodně málo. Potom potřebujeme lidi, kteří mají technické základy a dokážou si osvojovat nové technologie.
Jak odpočíváte?
Občasný pohyb mám aspoň tím, že jezdím na svahy Krkonoš i rakouských Alp. Jinak pěstuji včely, jejich režim mě uklidňuje a zároveň učí, že všechno má svá pravidla. Ale úžasným zdrojem energie a relaxem je pro mě kreativita mých čtyř vnoučat.
