Letos je to 129 let, co zakladatel Josef Wessels založil rodinnou firmu na výrobu tvarůžků. Jeho podnikaví potomci výrobu rozšiřovali, takže se stali největším výrobcem tvarůžků na Hané.
Komunisté rodinu od výroby tvarůžků odstavili, ale ta se po roce 1990 do firmy s ochrannou známkou A. W. vrátila.
"Když přišly restituce, bylo rozhodování mezi potomky rodiny Wesselsů a Pivných velmi jednoduché. Shodli jsme se, že do toho půjdeme i přesto, že nikdo z nás už neměl s výrobou tvarůžků žádné zkušenosti," říká jednatel a spolumajitel firmy v jedné osobě Karel Hlaváček.
Je prapravnukem zakladatele a pravnukem jeho syna Aloise Wesselse, který se jako tvarůžkář proslavil nejvíc a vdechl také výrobku své iniciály do pečeti.
Hlaváček byl odborníkem na výstavbu pecí, především těch sklářských. Svou profesi opustil, aby se mohl věnovat obnově firmy svých předků. Jeho poslední kontakt s tvarůžkářskou historií se odehrál v dětství.
"Jezdil jsem k babičce na prázdniny zrovna v době, kdy jim komunisté firmu znárodňovali. Babička umírala s vírou, že nám jednou musí tvarůžkárnu vrátit," vzpomíná Hlaváček.
Tradice stará staletíTvarůžky mají ohromnou tradici, která sahá až do patnáctého století, vyráběly se na statcích v řadě vesnic především na Hané.
"Lidé před staletími řešili, jak konzervovat tvaroh. Různě ho prosolovali a nakládali," vysvětluje Hlaváček. "Postupně zjistili, že časem získává jinou, pikantnější chuť.
Tehdy nevěděli, co to způsobuje, ale měli cit pro zacházení s tvarohem," dodává. Stejně jako byla Haná tvarůžkářský krajem, byly Loštice jeho centrem. Výrobě tvarůžků se zde věnovalo osm výrobců.
Podnikavý předek JosefWessels nebyl zpočátku žádným odborníkem. Živil se původně jako povozník. Nejprve podomácku, později již řemeslným manufakturním způsobem spustil s manželkou v roce 1876 rodinnou firmu, která přežila až do současnosti.
Jeho syn Alois přebudoval selské stavení v tvarůžkárnu. Jeho firma se postupně stala největším producentem tvarůžků.
Po jeho odchodu se rodinná firma rozštěpila. Zeť AloiseWesselse - Karel Pivný - po něm zavedl tovární výrobu v nově postaveném provoze, druhý zeť - Jaroslav Dubský - otevřel v Lošticích konkurenční tvarůžkárnu.
![]() Všechny díly najdete ZDE |
Dva spříznění konkurenti dlouho existovali vedle sebe, společnost A. W. přišla o místní konkurenci až v loňském roce, kdy tvarůžkárna J. D. zkrachovala.
"V současnosti jsme monopolním výrobcem tvarůžků. Život bez konkurence nepřináší jen výhody. Obtížněji hledáme kritéria pro srovnávání jakosti a argumenty v ekonomické oblasti," říká Hlaváček. Být rodinnou firmou však přináší podle něj zatím jen výhody.
"U nás neplatí, že jeden společník je málo a dva jsou moc. Je nás sedm společníků, členů rodiny. Na bezprostředním chodu firmy se podílejí čtyři, na všem se musíme dohodnout," říká Hlaváček. "A to se nám daří," pochvaluje si.
Firmu přebírali v restituci v bídném, až na hranici únosnosti opotřebovaném stavu. Dnes jsou budovy zrekonstruované v historickém duchu, v provozech jsou moderní technologie.
Jako jedna z prvních potravinářských firem v republice získali právo používat označení zdravotní nezávadnosti na obalech, což je nutnost k vývozu do Evropské unie. "Bylo to velmi náročné, protože řada předpisů ještě ani nebyla přeložena do češtiny. Teď se ukazuje jako velmi prozíravé, že jsme se do toho pustili s předstihem," poznamenal Hlaváček.
PotomciWesselsů, píšících kdysi tvarůžkářské dějiny, začínali v roce 1991 s pětadvaceti zaměstnanci a roční produkcí tři sta tun. V současnosti má firma přes sto čtyřicet zaměstnanců, vyrábí 2400 tun tvarůžků ročně a daří se jí: například v roce 2003 měla při celkových tržbách téměř 220 milionů korun skoro dvacetimilionový zisk.
A kde je budoucnost tvarůžků? "Tvarůžky jsou fenoménem českého stolu, ale na to se nelze spoléhat," tvrdí Hlaváček. Podle něj lidé touží po rozmanitosti, už nyní přibližně sedm procent produkce končí v nejrůznějších polotovarech.
"Teď například jednáme s firmou, která chce vyrábět tvarůžkové karbanátky," uzavírá Hlaváček.