Návod, jak zbohatnout, Kellner v rukávu nemá. "Recept na to není. Uplynulých deset let bylo určitou příležitostí a ta se asi opakovat nebude. Bylo důležité nalézt schopné lidi, odhadnout rizika a krátkodobé cíle obětovat dlouhodobým projektům," říká finančník.
Kariéra Petra Kellnera začala v roce 1990. Ve firmě Impromat, která prodává kopírky Ricoh, se seznámil s majitelem Milanem Maděryčem a později s podnikatelem Milanem Winklerem. První vlnu kuponové privatizace pak všichni tři pochopí jako něco, u čeho musí být.
"Ten nápad měla řada lidí, každý z nás o tom přemýšlel. Důležité ovšem bylo, kdo dokázal myšlenku dotáhnout do konce a fondy udržet a zhodnotit," vzpomíná Kellner. V první a druhé vlně investiční společnost PPF získala pro akcionáře akcie více než 200 firem v hodnotě pěti miliard korun.
Hodnocení spolupracovníků a lidí, kteří s Kellnerem přišli do kontaktu, se během let příliš nemění. "Byl dost odměřený, řekla bych, že trochu chladný. Pamatuji se, že odmítal pracovat s počítačem, říkal, že je nemá rád, že to jde i bez nich," vzpomíná někdejší sekretářka v PPF Martina Egermayerová, která ve firmě pracovala v roce 1993.
"Odstup" si dodnes Kellner udržuje s mimořádnou úspěšností ve všech směrech, které toto slovo nese. I na nejdůležitější jednání chodí většinou jeho podřízení či partneři, na rozhovor s médii přistoupil poprvé po sedmi letech a pouze elektronickou poštou. Smluvně si zajistil, že zveřejněnou fotografii nebude MF DNES dále distribuovat.
Podrobnější charakteristiky se nedočkáte ani od jeho nejbližších spolupracovníků. "Mohu říci, že srovnat ho s jinou osobou nelze. Neznám nikoho jiného, kdo by se mu podobal," říká dlouholetý obchodní partner a druhý nejvýznamnější akcionář PPF Milan Maděryč.
U klíčového okamžiku v životě skupiny PPF však byl osobně. V roce 1996 se řešila krize České pojišťovny, kterou mohly stáhnout pod vodu její dvě krachující banky. Kellner tehdy osobně vedl jednání za PPF, která byla dvacetiprocentním akcionářem pojišťovny.
Tehdejší ministr financí Ivan Kočárník, šéf FNM Roman Češka, guvernér Josef Tošovský a šéfové velkých bank přistoupili na dohodu, která zjednodušeně zněla takto: Českou pojišťovnu bude řídit PPF a o Kreditní banku Plzeň a Pragobanku se postará Investiční a Poštovní banka.
Předem se domluvil i systém opčních práv, která do budoucna dávala možnost pojišťovnu zcela ovládnout. Po odchodu z vlády nastoupil exministr financí Kočárník právě do České pojišťovny.
Postupně PPF pojišťovnu ovládla a loni odkoupila od státu a Komerční banky zbytek akcií. Jednání však již Kellner nechal na svých partnerech. K ovládnutí pojišťovny využil Kellner fondy, které skupina PPF spravovala.
"Významné zastoupení akcií pojišťovny ve fondech znamenalo jejich stabilizaci a solidní výnosy. Na jednu kuponovou knížku mohou akcionáři fondů PPF získat kolem 25 tisíc korun," konstatuje Kellner.
Pověst tvrdého byznysmena, kterého většinou zajímá pouze řeč čísel, se na tuzemské poměry příliš neslučuje s Kellnerovou "civilní tváří".
Nepotkáte ho na večírcích politických či uměleckých celebrit, jeho soukromý život je dokonale skryt i před všemi bulvárními médii. Hodně času tráví na obchodních cestách, při těch dřívějších do Ruska se sblížil se svou druhou ženou, která ho doprovázela jako asistentka.
Obchodní talent se v Kellnerově osobě snoubí s vytříbeným vkusem. Jeho vila z betonu, železa a dřeva od architekta Josefa Pleskota figuruje v učebnicích architektury a získala několik cen.
Ve vile ve Vraném nad Vltavou se však nezdržuje - z bezpečnostních důvodů. Kellner vlastní i jednu z největších soukromých sbírek fotografií Josefa Sudka, ze sponzorských příspěvků jeho firmy žijí Divadlo Járy Cimrmana či Ypsilonka.
"Máme jednu zásadu, jsme česká firma, a proto se soustředíme na české projekty. Nám se třeba humor Járy Cimrmana líbí, ani dílo Josefa Sudka by nemělo zapadnout. Patriotismus je zde proto na místě," říká o sponzorství Kellner.
Je to také jedna z mála otázek, kde jeho odpověď není vyhýbavá a nekonkrétní. K definici bohatství si pomohl citátem Miloše Formana, že "dostatek peněz dává pocit svobody a volnosti". "Tak to možná platí v uměleckém světě, ale ve finančním sektoru je majetek hlavně velká odpovědnost," dodává Kellner.
V Kellnerově kariéře však nejsou jen úspěchy, ale i události ne zcela vysvětlené. Spoluzakladatel PPF Winkler byl v roce 1994 zatčen kvůli podezření, že falšoval směnky za téměř půl miliardy korun, a když byl po více než dvou letech propuštěn, už v PPF nebyl.
Winkler později Kellnera obviňoval, že ho z firmy vystrnadil. "Rozešli jsme se počátkem roku 1994. Bylo to společné rozhodnutí, podepsali jsme smlouvu a podmínky byly z obou stran korektní. Naše podnikatelské plány se rozešly, to se stává," vzpomíná Kellner.
Další těžkou zkouškou pro PPF bylo, když se v roce 1998 provalilo, že tajným sponzorem ODA byly ruské fondy Petr Veliký, které PPF založila, aby se v Rusku podílela na privatizaci. Aféra však tehdy Kellnera z jeho ulity nevytáhla. Na veřejnosti celou záležitost vysvětloval jeho partner Milan Maděryč.
