Už od loňského roku vydává rozhodnutí ve velkých majetkových sporech mezi podnikateli.
Existují firmy, které po sporné arbitráži přišly o miliony korun. Postavilo se za ně ministerstvo spravedlnosti, které podalo podnět k trestnímu stíhání arbitráže.
Vnitrostátní a mezinárodní arbitráž funguje jako soukromý arbitr, jakých je v zemi i jinde ve světě řada. Běžný arbitr je pojistkou v řadě obchodních smluv.
Dvě strany se předem dohodnou, že v případě sporu půjdou k privátnímu arbitrovi místo k normálnímu soudu. Samy si vyberou rozhodčího, jemuž věří, a slibují uznat jeho pozdější verdikt. Proti němu pak není odvolání.
Vinohradská kancelář ale přišla s novinkou a rozhoduje i spory, u kterých se nikdo předem na arbitrážním řízení nedohodl. Takže podle standardního výkladu by se měla spravedlnost hledat jedině u klasického státního soudu.
Mladá právnička Sandra Svobodová, která kancelář řídí a sama už rozhodla o několika milionových kauzách, připouští, že její postup je ojedinělý. Neví ani o nikom, kdo by mimo Vnitrostátní a mezinárodní arbitráže novou metodu používal.
Tvrdí ale, že případné námitky dokáže obhájit podle platných zákonů, v nichž pouze ostatní arbitři neumějí dost odvážně číst.
Svobodová uplatňuje teorii, že na arbitra se může s žalobou obrátit každý, kdo nechce čekat na soud. Žalovanému se pošle doporučené psaní a když nereaguje anebo nepodá protest, dává mlčky souhlas ke spuštění řízení. "Mlčení znamená fikci uznání," říká právnička.
Lidé z branže ale považují tento postup za nepochopení, nebo podvod, který popírá základní pravidla arbitráže. "Všude na světě je základní podmínkou arbitráže to, že s ní obě strany písemně souhlasí," uvádí právník Alexandr Mareš, který pracuje pro arbitrážní tribunály v Praze, Vídni, Londýně a Varšavě.
Stejně argumentuje i ministerstvo spravedlnosti. "Je to vlastně soukromý soud," uvádí mluvčí ministerstva Petr Dimun. "Rozhodují o věcech, které přísluší podle ústavy jedině státním soudům," uvádí Dimun.
Úřad před měsícem podal podnět k trestnímu stíhání na státní zastupitelství v Praze 3, které sídlí hned za rohem od vinohradského sídla arbitrů a které má narozdíl od ministerstva pravomoci vyhodnotit, zda jde o podvod a zda podá žalobu k soudu. Podle Dimuna existuje podezření, že jde o zločinné spolčení.
Verdikt a exekuce
Potíž případu je v tom, že nejde pouze o teoretickou diskusi nad pravidly arbitráže, ale o osudy konkrétních firem a nemalé částky. Protože proti standardním výrokům arbitra není odvolání, fungují jako velmi silný dokument pro exekutora i pro soudce, kteří o exekuci rozhodují.
Jednou z firem, kterou měla Sandra Svobodová v rukou, je středočeská společnost Agrozetcentrum Hronětice. Na Vinohrady dorazila žaloba, podle níž mělo Agrozetcentrum zaplatit přes 1,6 milionu korun za sporný pronájem svých nemovitostí.
"Podmínkou arbitráže je vždy písemný souhlas, že případné spory bude arbitr řešit, a můj klient nikdy nic takového nepodepsal," uvádí advokátka Agrozetcentra Marie Látová.
Firma nyní musí čekat, jak Svobodová spor posoudí, i když její rozhodování vůbec neuznává. Když řízení u Svobodové dopadne pro Agrozetcentrum špatně, musí firma včas protestovat u soudu, jinak by záhy mohl přijít exekutor.
Na to už doplatily jiné firmy. "Mému klientovi v první fázi exekutor obstavil veškerý majetek v hodnotě kolem sta milionů korun a všechny účty," uvádí mladoboleslavský advokát Petr Douša, který neměl svolení k tomu, aby jméno zastupované firmy uvedl.
Říká však, že proces v tomto případě probíhal podobně. Na jeho klienta přišla k Sandře Svobodové žaloba, aby zaplatil provize někdejším obchodním partnerům, s nimiž vedl řízení u normálního soudu. Svobodová ale nařídila, aby Doušův klient rychle zaplatil. Soud v Mladé Boleslavi následně svolil k exekuci.
"Dodnes jsme museli na účtech exekutora nechat tři miliony korun, aby uvolnil obstavené nemovitosti. Už se s tím potýkáme půl roku," uvádí Douša. Soud mezitím exekuci přerušil, ale na konečný verdikt se teprve čeká u soudu v Praze.
Svobodová uvádí, že Vnitrostátní a mezinárodní arbitráž měla za poslední rok v rukou 364 případů. Sama říká, že je jí méně než třicet let a že na nový přístup k arbitráži přišla jako na řešení, které může pomoci ulehčit zahlceným soudům.
Kritiku z ministerstva spravedlnosti Svobodová neuznává s tím, že jedině státní zastupitelství a soud může posoudit oprávněnost jejího postupu. Žalované firmy se podle ní neuměly správně bránit. "Právo přeje bdělým," říká Svobodová s odkazem na poučku z římského práva.
Arbitr Mareš považuje její činnost za nebezpečnou, protože vrhá špatné světlo na celý obor. "Je to strašidelné. Pokud budeme toto tolerovat, pak jednoho dne může být odsouzen kdokoli z nás," říká Mareš.
