Cizinci přicházejí o své výhody
Pryč jsou ty časy, kdy šéf cizinec v Česku byl daleko bohatší než jeho český kolega. Čeští šéfové už ve výši svých odměn a platů začínají svým zahraničním kolegům šlapat na paty a kdysi propastné rozdíly se sbližují, tvrdí Karel Pobuda, partner v mezinárodní firmě Spencer Stuart, která se zabývá vyhledáváním vrcholových manažerů.
Přitom v průběhu devadesátých let dosahovaly rozdíly v platech Čechů a cizinců i desítek procent. Částečně za to mohly příplatky na ubytování, školství či takzvané odlučné, které cizinci dostávali.
Tyto příplatky firmy postupně redukují. Za sbližováním platů jsou také "kvalitnější" čeští manažeři, kteří už prošli praxí v mateřské společnosti v zahraničí a pak se vrátili. "Je to tím, že za posledních třináct let tady vyrostla nová generace talentů. Ti lidé se vracejí ze zahraničí a jsou připraveni pracovat na stejné úrovni," vysvětluje Pobuda.
Špičkoví manažeři mají zahraniční praxi
To byl případ Davida Krajného z Wrigley,s, který je po své dvouleté praxi v centrále žvýkačkovém koncernu v americkém Chicagu jeden z nejlépe placených šéfů v zemi. A jeho plat je srovnatelný s platem manažera na vyšší střední úrovni v USA.
Také bývalý šéf americké banky GE Capital v Česku Petr Šmída procestoval s bankou kus světa a pracoval i v její domovské zemi, USA. A ve svých čtyřiceti letech se rozhodl svou zkušenost zúročit.
Příští jaro se má stát šéfem Alfabanky, která je vlastněná jedním z ruských oligarchů, Michailem Fridmanem, a je čtvrtou největší bankou v Rusku.Jestliže v Čechách si nejlépe placení manažeři vydělávají deset až dvacet milionů korun ročně a díky odměnám to může být až dvakrát tolik, tak v Rusku mohou být platy až o řád vyšší.
Plat šéfa v Rusku běžně dosahuje desítky tisíc dolarů měsíčně, říká personalista Jan Bubeník. Šmída tak může brzy lehce aspirovat na nejlépe placeného českého manažera.
Čím vyšší zodpovědnost, tím vyšší plat
Mezi nejlépe placené české manažery patří také ti, kterým se podstatně zvětšila zodpovědnost a dostali na starosti další země. Tím také firmy jejich vysoké platy ospravedlňují.
Jan Mühlfeit z Microsoftu měl nejdřív na starosti Česko, pak se jeho působnost rozšířila na střední a východní Evropu a nyní k tomu dostal i Afriku. Celou východní Evropu má na starosti i Radomír Sabela z holandského Philipsu či Krajný ve Wrigley,s. A Tomáš Šabatka zase pomáhá svým akcionářům s jejich závodem v Rusku.
Zatímco u vrcholových platů se růst zpomalil, pokračuje významný růst u specialistů jako například IT expertů a členů představenstev či vrcholového vedení. Pro ně už nejsou výjimkou odměny několik milionů ročně, až do výše 10 milionů.
Jak se shodují personalisté, Češi už získali dostatečné zkušenosti a i zahraniční vlastník si už troufne najmout si místo dražšího cizince na pozici "dvojky" i domácího koně.
Špičkové vzdělání je nezbytné
Zkušenosti jsou u špičkových manažerů nutností, čím dál více se začíná vyplácet vzdělání. "Stabilně vysoké platy jsou ve farmacii, kde pracují často lékaři jako obchodní zástupci," říká konzultantka pro personalistiku Iva Šubrtová z přední poradenské firmy PricewaterhouseCoopers.
Špičkové vzdělání však dnes znamená třeba dvě vysoké školy jako práva a ekonomie, běžné jsou dva až tři jazyky a často i manažerský diplom MBA. "To nese kariéru, a tím potenciálně i peníze," říká Šubrtová.
Bohatne se na zvláštních prémiích
Za posledních třináct let také vzrostlo sebevědomí manažerů. Lidé mají čím dál více pocit, že se v práci realizují, už na ni nekoukají jako na nutné zlo. "Tím vzrůstá ochota lidí brát na sebe zodpovědnost, lidé chtějí být povýšeni, jejich přínos roste, a tím i rostou peníze, které si vydělávají," dodává konzultantka Iva Šubrtová.
A právě například nedostatek sebevědomí u žen se považuje za jednu z příčin, proč je mezi manažery žen neustále nedostatek, napsal nedávno britský týdeník The Economist. Což platí i v Česku.
Mezi nejlépe placenými manažery v Česku dominují podle Petra Kadlece z mezinárodní agentury Hay Group, která porovnává příjmy šéfů, ti, kteří šéfují polostátním firmám.
I když jejich měsíční platy mohou být v rovině stovek tisíc měsíčně, mají často ve smlouvě speciální příplatky buď ve formě zlatého padáku, nebo za splnění zadaných úkolů. Například, že připraví firmu k privatizaci.
I když se podle Kadlece mohou někdy tyto příplatky jevit jako excesy, práce šéfa polostátní firmy má většinou specifická rizika. Když se šéf stane pro politiky nevhodným z jakýchkoliv důvodů anebo se vymění politické elity, může jej to stát hlavu.
Už proto kandidáti na šéfy polostátních firem většinou požadují odškodné v případě, že budou takto vyhozeni. Nedávno takto skončil šéf elektrárenského gigantu ČEZ Jaroslav Míl. I když firma prosperuje a daří se jí, Míl se vzepřel vůli státu jako majoritního vlastníka ve firmě a musel odejít.
Mluvit o výši platu nechce nikdo
Jedna věc ale pro české manažery, ať pracují doma či v cizině, v soukromé či polostátní firmě, platí společně: nikdo z nich se o svém platu nechce příliš bavit, natož ho zveřejňovat.
Přitom v zahraničí, zejména pak v anglosaských zemích, ale čím dál více i v kontinentální Evropě, roste tlak na větší průhlednost v odměňování manažerů. Nechuť zveřejnit plat v Česku má podle většiny oslovených manažerů společného jmenovatele - strach z reakce okolí a závisti.
"Na fotbalisty, kteří mají miliony, si lidé v Česku zvykli. Že by tolik ale mohl proboha brát i jejich šéf, to si připustit nedovedou," řekl generální ředitel jedné z největších českých firem.
