Nejvíce si od roku 1995 ve srovnání s EU (v dnešní podobě s pětadvaceti státy) polepšili Maďaři a hned v závěsu za nimi Slováci.
Srovnání v pondělí zveřejnili statistici. "Výchozí úroveň Maďarska a Polska však byla nízká," upozorňuje Drahomíra Dubská z Českého statistického úřadu.
Výmluvy na vyšší startovní pozici, která se hůře vylepšuje, však tváří v tvář tvrdým faktům neobstojí. Slovinci na tom byli před devíti lety podobně jako Češi s bohatstvím na osobu na úrovni zhruba 70 procent Evropské unie. Dnes se blíží 80 procentům, zatímco Česko se dostalo jen lehce přes 71 procent.
Většímu růstu bohatství domácí ekonomiky brání několik věcí, v kterých Česko za EU výrazně zaostává. K největším brzdám patří menší investice do vzdělání a výzkumu odrážející se také v nižším počtu vysokoškoláků, ale třeba i patentů.
V Česku je podle statistiků podíl pracujících vysokoškolsky vzdělaných lidí o polovinu menší než v Unii, pouze necelých 13 procent. V Belgii či Velké Británii dosahuje dokonce 30 procent a dále roste.
"Za komunismu byl počet vysokoškoláků velmi malý a ani za těch patnáct let se celá populace vzdělat nemohla," říká Daniel Münich z ekonomického ústavu Cerge.
Münich navíc připomíná, že Češi studují na vysokých školách hodně dlouho, protože často přeskakují z jedné školy či oboru na druhý. "Počet lidí, kteří jdou na vysokou školu, proto zase tak špatně ve srovnání s Evropou nevypadá, ale výstup ze škol je zatím menší," dodává.
Brzdou rychlejšího růstu jsou i menší investice státu do vzdělání, vědy a výzkumu, a to až o třetinu v porovnání s praxí západoevropských zemí. "Peněz do výzkumu je málo a ty, co jsou, nejsou koncentrované, ale plošně využívané. Pouštíme se do všeho, nemáme priority," říká Vladimír Mařík, profesor na ČVUT.
Podle něho sice vláda schválila priority výzkumu, ale ne všichni je respektují. "Jde o nekoordinované a nekoncentrované dělení peněz s cílem vyhovět všem," říká Mařík. Nedostatek peněz je podle něho i důvodem, proč má Česko na milion obyvatel 11 patentů, zatímco Evropa v průměru téměř 140.
Rychlejšímu růstu životní úrovně brání zjednodušeně řečeno i méně pracovité české ruce. Zaměstnanec v tuzemském podniku udělá za hodinu ani ne polovinu toho, co jeho kolega na západ od našich hranic.
Pozitivní na druhou stranu je, že produktivita práce roste v Česku rychleji než v západní Evropě. Ale jen o málo, takže zatím musí Češi efektivnější země dohánět tím, že pracují déle.
Dalším problémem podle statistiků i ekonomů také je, že výdělky rostou rychleji než pracovní výkon. Tak tomu bylo až na pár výjimek po většinu uplynulých let. České zboží jde pak v cizině hůře na odbyt.
"Mé největší obavy budí sílící pozice odborů v největších firmách," říká analytik společnosti Cyrrus Jan Procházka. Nejhorší je podle něho situace v Českých drahách, kde odbory brání většímu propouštění. Špatný směr však ukázala i stávka v automobilce Škoda Auto a následné zvýšení platů.
Špatný dopad na vývoj ekonomiky má také neochota politiků pustit se do reforem. "Bez provedení klíčových reforem veřejných financí, penzí nebo zdravotnictví nedokáže ekonomika udržet současný vysoký růst a zpomalí," varoval minulý týden v Praze Juan Jose Fernandez Ansola z Mezinárodního měnového fondu.
Vhodná doba na zkrocení štědrého sociálního systému je teď, když ekonomika slušně roste. Rok před volbami však už nelze s žádným šetřením počítat. Vláda má v plánu hlavně rozdávat, například na půjčkách pro mladé. Šetření se vytratilo i z původně úsporného návrhu na zpřísnění nemocenské a podobně je tomu i se změnami sociálních dávek.
 Evropská unie. |
