Pacient dostane na výběr: buď mu lékař vytiskne papírovou průvodku s názvem léku, dávkováním a s kódem pro lékárnu (zpravidla čárovým nebo QR), nebo mu kód zašle v SMS, na e-mail či do aplikace, kterou si pacient zdarma stáhne.
V případě e-mailu bude muset pacient znát heslo k otevření souboru s receptem. „Bude to zřejmě několik číslic z rodného čísla, Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) to teprve stanoví,“ uvedla mluvčí ústavu Lucie Přinesdomová.
Schéma použití elektronického receptu
E-recept doktor zároveň odešle do centrálního úložiště při SÚKL. Pacient v lékárně předloží kód, lékárník čtečkou ověří, zda byl předepsán podle pravidel, a odškrtne jeho vydání.
Budou existovat výjimky. „Lékař může recept vypsat postaru, pokud mu vydání e-receptu neumožňují technické podmínky, například pokud praktik vykonává službu u pacienta,“ říká Ondřej Dostál, expert na zdravotnické právo z PwC Legal.
„Systém bude transparentnější. Bude lepší kontrola výdeje léků, zmizí falešné recepty. Pokud systém umožní, aby různí lékaři nezávisle viděli historii léků vydávaných pro daného pacienta, bude to ideální stav,“ říká Luboš Korbelář, komerční ředitel největší české sítě kamenných lékáren Dr. Max. O tom, za jakých okolností lékař bude moci zkontrolovat, jestli pacientovi kombinace léků neškodí, ale není jasno.
Výdej léků může po zavedení e-receptů zkolabovat, varují lékárníci |
I když e-recept fakticky otvírá možnost objednávat si předepisované léky přes internet, zákon to e-lékárnám nedovolí. Možnost nechat si léky zaslat domů nebo třeba na chalupu v Česku zatím nebude. „Kromě e-receptu bude nutné také zabezpečit kvalitní kontakt pacienta s lékárníkem a teplotní režim při přepravě léků. Pro přepravce to bude představovat značné investice do aut,“ myslí si Korbelář.
Dle zkušeností e-shopu Dr. Max si zákazníci zhruba v 80 procentech chodí vyzvednout objednané zboží (volně prodejné léky a další nelékové zboží) ke „svému“ lékárníkovi, kde mají možnost si nechat poradit.
Za vybudování Centrálního úložiště elektronických receptů SÚKL zaplatil v letech 2007 až 2016 téměř 318 milionů korun, jeho provoz bude v následujících čtyřech letech stát přibližně 4,5 milionu korun ročně, spočítal Národní kontrolní úřad.
