Třeba taková Ulle Tammová: táhne jí na šedesát, bydlí uprostřed lesů v osadě na břehu Baltu asi osmdesát kilometrů od Tallinnu a živí se tím, že přímo ve své kuchyni nabízí tradiční estonské jídlo. Skoro bída.
Stařičký dům je postaven z klád a střechu má z rákosových šindelů. Jenže když jste na odchodu, dá vám vizitku, na níž je její e-mailová adresa a webová stránka. "Pro případ, že byste zase přijeli," řekne.
A nebo premiér země Andrus Ansip. Ukazuje místnost, kde zasedá jeho vláda. Je to první elektronický kabinet na světě. Před každý ministrem je počítač. "Máme prázdné kapsy, nepotřebujeme papíry," říká.
"Veškerá agenda je elektronická. Elektronicky i hlasujeme. A když je některý ministr třeba v Praze, může hlasovat přímo s námi."
Estonci vymysleli Skype, který umožňuje milionům lidí volat zdarma přes internet, jsou první zemí, která měla čistě elektronické volby, a sedmdesát procent lidí vyřizuje své bankovní záležitosti on-line.
Estonci by se mohli cítit spíš jako vzdálená pobočka Silicon Valley než jako Evropa. Dva roky poté, co vstoupili do Evropské unie, působí Estonsko poněkud neevropsky. Je to kvůli Steveu Forbesovi.
Daně podle Forbese
"Musím říct, že Forbes je génius," prohlásil před časem premiér Ansip. Forbes, americký vydavatel a dvojnásobný uchazeč o republikánskou nominaci na úřad prezidenta USA, je také neúnavným kazatelem rovné daně.
Doma neuspěl, v Estonsku se z ní však stalo první z ekonomických přikázání. Přijali ji už v roce 1994 jako součást záchranné operace, která měla na bídu sovětské ekonomiky transplantovat volný trh a úspěch.
"Funguje to," říká premiér. Podle estonské centrální banky má hospodářský růst letos dosáhnout více než osmi procent. V loňském posledním čtvrtletí činil dokonce 11 procent a byl druhý nejvyšší v Evropě, hned po Litvě. Estonsko má pověst baltského tygra, protože jeho svaly rostou zcela neevropsky.
Rovná daň z příjmu postupně klesá. "Začínali jsme s 36 procenty, loni to bylo už jen 24, letos 23, a příští rok ubude zase jedno procento," vysvětluje Ansip. "Ale je to pořád vysoké."
Estonský diplomat Rein Oidekivi vypočítává přednosti rovné daně: je transparentní, ubylo daňových úniků a jsou vyšší odvody. Pro lidi je rovná daň pohodlná, protože daňová přiznání vyplní za pět minut. A také zvyšuje občanské sebevědomí.
"Člověk může říct: ‚Odvedl jsem řádně všechny daně, atak chci vědět, jak stát s mými penězi nakládá'," říká premiér a bije se v hruď, jak napodobuje sebevědomého občana.
Rovná nerovnost
Ne každý však sdílí premiérovo nadšení. Ministr hospodářství Edgar Savisaar zastává názor, že rovná daň prohlubuje příkop mezi chudými a bohatými.
Podle estonského statistického úřadu byl loni průměrný příjem téměř 600 eur (16 900 korun). Ministr říká, že Estonsko by se raději mělo rozhlédnout přes chladné vody Baltu a napodobit skandinávské země, kde lidé hodně vydělávají, platí vysoké daně a mají dobrou sociální síť. Ta estonská je dost chatrná.
Jenže právě nízké daně přitahují firmy z ciziny, především z Finska. Vrtulník přeletí trasu mezi hlavními městy za čtvrthodinku a lety jsou plné. Stále víc finských podnikatelů si říká: Proč platit vysoké daně doma, když můžu přenést firmu sem, kde mě oberou s citem, ado práce dojíždět přes moře?
Tallinn i díky jejich investicím vypadá jako moderní severské město, mezi středověkými věžemi se stavějí mrakodrapy.
Jenže to má háček. Ceny rostou mnohem rychleji než platy. Například u nemovitostí poptávka cizinců a jejich schopnost zaplatit vyšší částky vyšroubovaly ceny za poslední čtyři roky trojnásobně. Pokud si běžný Estonec nekoupil byt či domek dříve, teď už si o tom může nechat zdát.
Rovná daň se nelíbí ani "staré Evropě". Němci a Francouzi dlouho naznačovali, že Estonci by se měli přizpůsobit. Občas to však vypadá, že naopak někteří Evropané by se rádi přizpůsobili Estoncům včetně české ODS.
Je rovná daň zajištěným receptem k růstu? "Není to univerzálně přenosné," říká premiér Ansip. "Jiné země mají jiné zvyklosti, kulturu. Nemyslím, že to musí být věc, která se hodí každé zemi. Ale určitě je vhodná pro Estonsko."
