Směrnice přikazuje členským státům odstranit řadu překážek, které bránily vstupu zahraničních poskytovatelů služeb na trh. Firmy tak již například nebudou muset mít sídlo v zemi, kde hodlají podnikat a nebudou muset žádat o zvláštní registraci.
K úplné liberalizaci trhu služeb ale díky této směrnici nedojde. Obsahuje totiž několik obecných ustanovení, která umožňují jednotlivým členským státům znepříjemnit vstup zahraničních firem na svůj trh.
Současná podoba směrnice je výsledkem třináct let dlouhého období jednání, bojů a demonstrací.
Původně směrnice obsahovala ustanovení, podle kterého se podnikatelé měli řídit zákony a pravidly své země. Staré členské státy unie se ale zasadily o vymazání této možnosti kvůli strachu z levné pracovní síly z Východu.
S vypuštěním této zásady země původu nesouhlasila europoslankyně Jana Bobošíková. "Politici zapomněli, že zdrojem rozvoje ekonomiky je konkurence," prohlásila.
Další změnou oproti původnímu návrhu je, že se rozšířil seznam služeb, na které se směrnice nevztahuje. Vedle finančních, dopravních a telekomunikačních služeb se směrnice nově netýká například hazardních her, zdravotních služeb nebo sociálních služeb.
"Za směrnice vypadlo tolik druhů služeb, že se zdá, že směrnice nemá ani smysl. Není to pravda, i tak přinese zásadní změnu pravidel," zdůraznila europoslankyně Zuzana Roithová.
Odborníci se přou, jaké změny směrnice přinese. Podle Dánského ekonomického institutu vytvoří až 600 tisíc nových pracovních míst a způsobí pokles cen služeb především v západních zemích.
Služby, které směrnice neupravuje:- služby obecného zájmu nehospodářské povahy, - finanční služby, |
