Ještě tento měsíc začne s eurem pracovat například personál dvou hotelů patřících do mezinárodního řetězce Hyatt na indonéském ostrově Bali. „Je to logické, neboť máme hodně smluv s německými cestovními kancelářemi,“ vysvětluje ve středečním listu The Wall Street Journal Europe marketingový ředitel sítě Hyatt Eric Brun.
Ceny v euru udává také půjčovna automobilů Europcar, společný podnik Volkswagenu a francouzské hotelové skupiny Accor. Podle Johna Du Monceaua, jednoho z hlavních manažerů, tak firma ušetří na nákladech asi pět procent, neboť odpadnou poplatky za převody kursů mezi měnami - bude tak moci zlevnit služby. „Kdo podniká v cestovním ruchu a nezavede euro, začne ztrácet klienty,“ tvrdí Monceau. Podle něj v cestovních účtech mnoha firem připadá na půjčovné automobilu až deset procent.
Ať žije euro, jásá Kuba
V zámoří nástup eura velmi hlasitě uvítala dokonce komunistická Kuba, vystavená dlouholetému hospodářskému embargu ze strany Spojených států amerických. Ve svých platebních transakcích s jedenácti západoevropskými zeměmi chce podle šéfa kubánské centrální banky Francisca Soberonoda od prvního července co nejvíce používat toto platidlo. „Zrození nové silné měny podkopá hegemonii amerického dolaru, což je pro dobro lidstva,“ citovala ho agentura Prensa Latina.
Podle oficiálních údajů Havany připadá 44 procent kubánského zahraničního obchodu na Evropskou unii, odkud zase pochází více než polovina všech turistů trávících na ostrově dovolenou.
Rusové stále lpí na dolaru
Nejvíce dolarů za hranicemi Spojených států však nevlastní Kubánci, nýbrž Rusové. Jejich dolarové úspory, které z valné části schovávají doma, se odhadují na třicet až padesát miliard. Deník Rossijskaja gazeta včera napsal, že zřízením bankovního konta v euro namísto dolarového žádný Rus nezbohatne. „Zadarmo je jenom sýr v pasti na myši,“ varoval list.
Vznik eura jen opatrně podpořil prokomunisticky orientovaný list Sovětskaja Rossija. Podle jeho optimistické předpovědi by se mohl vývoz z Evropské unie do Ruska v budoucnu zlevnit o třicet až čtyřicet procent, neboť mezi dodavateli se zostří konkurence.
Nikoho v Rusku, ani zasvěcenou finanční elitu, tak vůbec nevzrušila zpráva společnosti Gazprom, největšího plynárenského obra na světě, že je připravena převést své evropské účty na společnou měnu.
Italové se těší, že se zbaví nul
Zavedení eura vítá většina Italů, a to přesto, že kvůli němu museli platit takzvanou eurodaň. Jedině tak mohla vláda v Římě zmírnit rozpočtový schodek, a splnit tak jedno z klíčových kritérií maastrichtské smlouvy.
“Nemohu se dočkat, až budu konečně nakupovat bez těch příšerných nul,“ svěřil se důchodce Michele Veloce z jihoitalského městečka Gargano. Nuly zmizely také na výpisech z bankovních kont, jejichž konečný zůstatek byl na počátku ledna poprvé uveden v euro. Některé Italy to zaskočilo. „Několik klientů se přišlo zeptat, zda spolu s nulami na výpisech nezmizely také úspory,“ sdělil Luigi Rusconi z peněžního ústavu Banca Commerciale Italiana.
Západoevropané si tedy stále ještě musí na novou měnu zvykat. Platí to i pro obyvatele Frankfurtu nad Mohanem, kde sídlí strážkyně společné měny - Evropská centrální banka. „Euro? Ne, bereme jenom opravdové peníze,“ odpověděla v anketě německého listu Die Welt mladá trafikantka prodávající v centru Frankfurtu.
Zato starší muž žebrající u vchodu podzemní dráhy je pokrokovější. „Beru také euro,“ napsal na kus kartonu, na němž původně stálo „Lepší je žebrat než krást“. Doufá, že mu modernizovaný slogan přinese více peněz do klobouku.
Euro zatím pro lidi neznamená velkou změnu
Finanční trhy přivítaly nástup eura s nadšením, do života běžných spotřebitelů na Západě i v tuzemsku zatím vstupuje jenom po špičkách. Odborníci však jsou přesvědčeni, že si měna, společná pro jedenáct zemí Evropské unie, brzy získá početné příznivce jak mezi kupujícími v obchodech, tak třeba mezi návštěvníky restaurací vlastnícími platební karty či cestovní šeky.
Nejenom Západoevropané, ale i čeští občané si již mohou běžně zřizovat účty vedené v euru. „Jejich hlavní předností je přehlednost v případě, že klient používá více měn,“ soudí expert Komerční banky pro Evropskou unii Michal Tomášek. Připomíná také, že jednotná měna umožní snáze se orientovat v tom, jaké cenové rozdíly na Západě existují. Lepší úrokové podmínky však důvodem pro zřízení takového účtu nejsou - u tuzemských bank jsou sazby zhruba stejné pro konta v euru i v národních měnách.
Čeští turisté mohou zatím zůstat klidní
Čeští turisté vyjíždějící do eurozóny se nemusí obávat žádných zvláštních komplikací. „Zůstává všechno tak, jak byli turisté zvyklí. Rozhodně nemusí mít kreditní kartu nebo se strachovat, že musí bezpodmínečně platit eurem,“ říká mluvčí cestovní kanceláře Fischer Věra Kudynová.
Každý, kdo má vystavenu ke korunovému účtu mezinárodní platební kartu, může platit společnou měnou a při této bezhotovostní úhradě mu nebude účtována žádná zvláštní přirážka. „Neplatí se však ani za převod mezi jednotlivými měnami eurozóny, například mezi německou markou a francouzským frankem,“ uvedl Aleš Ondrůj z agentury O & M Focus, která v tuzemsku zastupuje distributora karet Eurocard/MasterCard.
Zvláštní sazbou za převod mezi měnami není zatížen ani výběr hotovosti v bankomatech. „Franky či marky jsou rovnocenným vyjádřením stejné měny, tedy eura. Poplatek za bankomatové služby se ale bude vybírat dále. Je úhradou za bankovní transakci, nikoli za přepočet mezi měnami,“ vysvětluje Michal Tomášek.
Poplatku nepodléhá ani výměna cestovních šeků na valuty - například pokud bude turista měnit v Belgii šek vystavený na marky. Podle ředitele české pobočky mezinárodní společnosti Thomas Cook Jiřího Krejči nemá eurošek pro běžné cestovatele zatím velký význam, protože si stejně naprostá většina z nich v cizině mění šeky na hotovost. „Pokud s šeky nechci přímo platit, je zatím praktičtější zakoupit je v měně příslušné země,“ říká Krejča.
Eurozóna hlásí ospalý nástup
Pomalu se zatím euro vkrádá i do života běžných spotřebitelů na Západě. Obchody a restaurace zavádějí euro poněkud ospale, podle znalců zřejmě proto, že obchodníci a jejich klientela mají za sebou dlouhou šňůru svátečních dnů. „Nějaký čas potrvá, než si na dvojí ceny, které se určitě prosadí, všichni zvyknou,“ poznamenal Petr Svoboda z rakouské Erste Bank.
Hana Ruseková z Vídeňského ústavu pro mezinárodní hospodářská srovnání k tomu říká: „Průzkum televize ukázal, že většina zdejších potravinářských prodejen bezhotovostní placení eurem odmítá s poukazem na technické problémy.“ Jedním z nich je, že pokladny dosud nedokážou na platební doklad vytisknout symbol eura. „Stejný problém mají tiskárny našich počítačů, ještě se musí přizpůsobit software,“ sdělil Jan Stankovsky z Rakouského ústavu pro hospodářský výzkum.
Rozdíly jsou však i mezi jednotlivými prodejci. „Za euro budeme auta prodávat nejspíš až v dubnu,“ říká Marie Pahmerová z autosalonu Restukahaus v rakouském městečku Zistersdorf nedaleko českých hranic. Dealer z berlínského Autohaus Linzenburg však uvedl: „Můžete hned přijet a zaplatit eurem.“
Podle vedoucího analytika německého stavebního svazu Josefa Hladika se nic zvláštního neděje. „Přepočet na euro je ryze technická záležitost,“ říká. Němci podle něho přijdou euru opravdu na chuť, až se v létě vrátí ze zahraniční dovolené, během níž budou moci srovnávat ceny v jednotné měně. „Potom zjistí, že když si zvyknou spořit v euro, budou i hbitě porovnávat ceny v různých zemích,“ je přesvědčen německý ekonom.
Oříšek zvaný zaokrouhlování
Podle Svobody je velice důležité, že se po spuštění eura nezvedly ceny, jak se na Západě obávaly nejenom centrální banky, ale i organizace na ochranu spotřebitelů. Ty také nyní jako ostříži sledují, zda obchodníci při přepočtu z národní měny na euro správně zaokrouhlují.
Například zboží za sto šilinků dělené pevně stanoveným poměrem 13,7603 přijde na 7,26728 eura, což by měl obchodník zaokrouhlit na 7,26 eura. „Zásadně platí, že zaokrouhlovat nahoru se nesmí,“ říká Stankovsky s tím, že to má přimět spotřebitele k nákupům v euru. Soudí ovšem zároveň, že obchodníci se budou snažit zvednout ceny v národní měně tak, aby jim při přepočtu na euro vyšla pěkně kulatá cena.
