Právě to je ale podle něj ve svých dlouhodobých důsledcích horší. "Platy neporostou. Popadají marže a zisky, byznys uvadne. Nespadneme však tak nízko, aby nás to nutilo k reformám. Neporosteme však ani tak hodně, aby se vytvořila kupa nových pracovních míst. Prostě zvadneme. A z našich dětí uděláme ztracenou generaci tak, jak se to stalo v Japonsku," popisuje Michl své pocity z tokijské mise.
V následujících třiceti postřezích, sepsaných během týdne v Japonsku, se Michl snaží dojít k odpovědi na otázku, proč ekonomika, která vymyslela walkmana, šinkansen nebo instantní nudle, má Toyotu a Mitsubishi, dvacet let pořádně neroste (průměrný růst je zhruba jen 0,5 procenta).
1. Pozvali mě na zasedání MMF. Probíhá asi takhle.
2. Data MMF: Většina ekonomik světa roste svižným tempem (více než procento ročně). To na první pohled o krizi nesvědčí.
3. Japonsko je na tom hůř. Za posledních 15 let roste HDP v průměru o 0,5 procenta za situace, kdy platy klesají o 0,9 procenta ročně. Tohle je ten problém, který hrozí Evropě. Japonsko za posledních 16 let prošlo osmi recesemi. Dnešní tržby v obchodech jsou nižší, než byly třeba koncem devadesátých let.
Staňte se našimi fanouškyEkonomiku iDNES.cz můžete sledovat na Facebooku zde |
4. Odbočka: Sarah Eisenová, blondýna, moderátorka z Bloombergu, si koupila nové boty. Šéfka MMF Christine Lagardeová jí je chválí. Mohou mít tak 10cm podpatek, ale louboutiny to nejsou.
5. Sony, Sharp a Panasonic mají podle trhu akcií hodnotu 29 miliard USD. Ještě v roce 1999 si trh cenil jen Sony na 120 miliard. Pro srovnání, americký Apple má hodnotu 596 miliard a korejský Samsung 175 miliard dolarů.
6. Jen loni byly Sony, Sharp a Panasonic podle dat Bloombergu ve ztrátě celkově 20 miliard USD. Všechny firmy musejí propouštět po desítkách tisíc. Mezi nejhodnotnějšími značkami na světě je na tom nejlépe z japonských podniků Canon, podle databáze Interbrand na třicátém místě.
7. Japonci nejsou ani v krizi, ani v boomu, jsou jen zadrhnuti, což je zajímavé pozorovat, ale žít bych v tom nechtěl. Stále jezdí pěknými auty, z nichž řada nemá střechu. V Kjótu neuvadají zahrady... Tokio bude v příštích deseti letech patřit mezi desítku nejdynamičtějších měst planety. Stále žije extravagancí.
8. Japonsko se už pokusilo rozhýbat všemi možnými metodami. Zkusilo nulové sazby centrální banky. Tisklo peníze. Nakoupilo "odpadky" od bank. Léčilo se zvýšením daní a masivně investovalo - v Japonsku je přes 100 řek, zbyly však jen tři řeky, přes které nestojí nějaký přejezd, nadjezd, podjezd, tunel. Nic z toho ale nezabralo.
9. Díky státním dluhům se vytvořila pracovní místa (nezaměstnanost se pohybuje na nízké úrovni kolem 5 %), ale jen taková, která by nikdy jindy nevznikla. Taková jsou na nic. Japonce tak začal zaměstnávat vládní sektor, platí jim na dluh, který valí před sebou. Ano, lidé nesedí doma a necítí se špatně, nezaměstnanost je stlačena dolů, ale tohle všechno zaplatí v budoucnosti jejich děti.
10. Vemte si filosofii jejich ekonomiky. Vláda se zadluží a něco postaví. Ten dluh si koupí tamní banky, firmy nebo domácnosti, a o to méně proinvestují nebo utratí. A tak se to točí v kruhu. Jednadevadesát procent dluhopisů si v Japonsku kupují tamní domácnosti, banky, firmy, centrální banka.
11. Japonci jsou šíleně spořiví, spropitné je urážka. Na druhou stranu - v krámu u stanice Suidōbashi mi nechtěli prominout ani 1 jen a raději mi zboží (ano pivo) neprodali. Jen je něco přes dvacetník.
12. Když se takhle plácáte, pak už stačí náhodný šok a jste hned v recesi. Tak například Fukušima… nebo aktuální spor s Čínou o ostrovy Senkaku/Diaoyu (více zde). Takové malé ostrůvky a Číňané se zlobí:
Japan Airlines evidují od září do listopadu 19 500 zrušených letenek na trasách s Čínou. All Nippon Airways má 43 tisíc zrušených letenek. Japonské automobilky prodávají v Číně o 30 procent méně než loni (celý trh jen - 0,3 %). Mladí Japonci zase nemohou Číňanům přijít na jméno (zjištěno operativním průzkumem s japonskými vysokoškoláky na pivě).
13. Co si z toho vzít? Největší chyba, které se dopouštíme, je rozpoznání problému západního světa. Podle mě tenhle svět potřebuje, aby si vlády, domácnosti i firmy očistily své bilance od nadměrných dluhů. Právě kvůli nim ekonomiky rostou a porostou pomaleji, než jsme byli zvyklí. Proto recese přichází častěji.
14. Vláda nás z toho nemůže dostat. Nemůže. Kdyby to šlo, Japonsko by bylo mistr světa v ekonomickém růstu. To se ale nestalo, jen dluh vzrostl z 80,2 procenta HDP v roce 1994 na 214 procent v roce 2012. To však nepomohlo, Japonsko zvadlo, zadřelo se.
15. Podívejte, jak teď problémy řeší západní svět včetně Japonska, jak není schopen se uskromnit…
16. Podívejte, jak sprostě si půjčuje eurozóna proti půjčkám třeba Afriky. Na grafu vidíte, komu MMF půjčuje, tedy do jakých regionů cpe v konkrétním roce peníze.
17. Odbočka: A přitom řecká firma Folli Follie má prodejnu v nejbohatší části Tokia a dokáže být úspěšná i bez dotací. Když se chce, tak to prostě jde a úspěšný obchod může bez rozpaků stát mezi prodejnami Vuitton a Burberry.
18. Odbočka: Šéf Fedu Ben Bernanke právě odjel.
Řecký obchod Folli Follie v Tokiu dobře prosperuje mezi obchody Vuitton a Burberry.
Policisté odstraňují v Tokiu zátarasy poté, co z jednání výročního zasedání MMF a Světové banky odjel šéf Fedu Ben Bernanke.
19. Před pádem Lehman Brothers byli investoři tolerantní, pak se to změnilo. Politici tohle nepochopili a jedou podle starých not - na dluh. Dělají věci, které jim dříve vycházely, ale dnes mají smůlu, už to nejde.
20. Říkám si, jaké neskutečné hlouposti jsou stimulování spotřeby domácností vládním dluhem (volání levice) anebo zvyšováním daní (praxe pravice). Teď je čas jen na to čistit bilance od dluhů.
21. Tím, že politici neplní sliby, zvyšují nedůvěru, která má citelný dopad do reálné ekonomiky. Vemte si třeba nejnovější prohlášení Evropské centrální banky, že bude poskytovat peníze "podmíněně" a "neomezeně". Vždyť je to protimluv.
22. Po týdnu mítinků nesnáším sousloví "strukturální reformy". Pořád se to omílá, aniž by se to řeklo konkrétně. "Flexibilita trhu práce", "strukturální změny", bla bla bla, spíš ble ble blé...
23. Pohled zvenčí, co mě napadlo: ECB neomezenými nákupy dluhopisů ANO sníží úroky, které vlády musí platit. Ale sníží tlak na vlády něco dělat. Místo trhu na ně bude tlačit úředník z Bruselu nebo Frankfurtu. To nedopadne dobře.
24. Evropa tedy projde podobným oddlužováním soukromého sektoru jako Japonsko. Teď hlavně, aby tak i nedopadla a nepropadla se do plíživé stagnace. Stát to neovlivní, ten to může jen zbabrat. Na to, aby se Evropa vzchopila, potřebuje průmyslovou revoluci. Vymyslet něco… nevím co. Ale vím, že tohle rozhodne o tom, zda půjdeme cestou Japonska - úspěšnost našich firem na světovém trhu. Ta scházející pracovní místa je problém byznysu, ne vlády, sorry.
25. Japonsko mělo v devadesátých letech zombie firmy, které neměly na trhu co dělat. Evropa je na tom líp, má řadu špičkových firem. Naopak nevýhoda je, že nemá financování plně ve svých rukách jako Japonci, z 50 procent jsme závislí na zahraničí.
26. Jak se z toho byznys může dostat? A: Zamíří mimo Evropu. Začne generovat zisky třeba v Americe nebo Asii. B: Musí se vymyslet nějaké nové rostoucí odvětví.
27. Dále je potřeba důvěra v politiky. To stačí. Nepotřebujeme akční politiky typu Ramba nebo Rockyho. Klíčové je jim věřit. Na to Japonci taky dojeli.
28. Slyšel jsem mluvit viceguvernéra Čínské národní banky - Yi Gang - já mu věřil. Fakt jo. Super vzdělání, super angličtina, ví, co chce. Z jeho prezentace budu mít přepsané poznámky, takže kdo má zájem, napište na ales.michl@rb.cz.
29. Budoucnost tohoto světa je v průmyslu a jeho nápadech a pak ve městech. Probíhá největší urbanizace v historii lidstva. Naučte se kromě Tokia, Šanghaje, Pekingu, New Yorku, Sao Paula také čínská Tchien-ťin, Kuang-čou, Šen-čen, Čchung-čching, Nan-ťing – všechny budou patřit mezi TOP 20 nejdynamičtějších. Žádné evropské a žádné další japonské se jim v dynamice nevyrovná. Leda že by nějaký nový průmysl nakopl nějaký region.
30. Jo a mám nové tričko.
