Víno patří z pohledu Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) k nejproblematičtějším komoditám, které v obchodech prochází rukama inspektorů. „Obecně situace není dobrá. Renomovaní tuzemští výrobci nejsou problém. Riziko roste tam, kde je možno zaměnit obal, tedy ve vinotékách,“ shrnul mluvčí Pavel Kopřiva.
Za prohřešky vín rozdala loni inspekce pokuty za téměř 16,8 milionu korun. U nebalených vín, tedy těch, které se prodávají většinou ve vinotékách, bylo každé třetí závadné.
Škála vad a podvodů je pestrá. Vína se ředí vodou, přislazují cukrem, přidává se nepovolený syntetický glycerol, hrozny u moravských vín nejsou z ČR, obsahují alergeny, chutnají po korku, myšině i plísni nebo trpí oxidázou (vada, kdy víno má většinou velmi vysokou až nahnědlou barvu a chuť a vůni po jablkách).
Nevyhovující vzorkyKontroly vín v roce 2014 32 procent nebalených vín (vinotéky) - 151 ze 471 vzorků Meziročně zůstává podíl přibližně stejný. |
Ale objevují se i „nevína“. „Výrobek není vínem, protože nebyl vyroben výhradně z vinných hroznů, případně z hroznového moštu,“ hodnotí inspekce jeden z letošních vzorků na webu Potraviny na pranýři.
Vady jsou různě závažné. Chuť může být jen nepříjemná nebo nepřirozená, ale také nepoživatelná. To je případ, kdy víno chutná po myšině. Jde o bakteriální nákazu, která je známkou toho, že ve vinici nebo sklepě vznikalo víno v prostředí zásadních hygienických nedostatků. „Její vliv na kvalitu výsledného vína je likvidační,“ líčí mluvčí Kopřiva.
Laik by si mohl myslet, že se těmto vadám vyvaruje nákupem vína v lahvi. Jenomže ani to nemusí být zárukou. Všechny zmíněné vady se objevují i v těchto vínech, a to včetně ředění. V některých případech padělatelé nastavili víno pětinou vody, ale někdy byl obsah vody dokonce dramaticky vyšší. Například bulharské lahvové víno zakoupené v dubnu v brněnské prodejně Albert bylo falšováno 76 procenty vody.
