První den července roku 1899, kdy v Turíně panovalo dusné léto, se zrodila italská společnost pro výrobu a prodej automobilů, později pojmenovaná Fiat.
Giovanni Agnelli se vrátil po studiích na vojenských školách do piemontské vesnice Villar Perosa na severu Itálie. Syn zesnulého starosty se chystal hospodařit v zemědělství, ale z armády si přivezl nadšení pro motory a auta, které se obejdou bez živé koňské síly.
V kraji, kde v té době chudí ještě umírali na „pellagru“, nemoc z nedostatku vitaminů, dal dohromady skupinku šlechticů, bohatých obchodníků a zaměstnanců a vrhli se do dobrodružství, které slibovalo budoucnost. Ve 20. století se pak Fiat stal jedním z několika málo pilířů italské ekonomiky. První rok existence podniku vzniklo osm aut, v roce 1900 už 35 zaměstnanců vyrobilo 24 vozů.
Poslední setkání akcionářů v Turíne, napříště už v Londýně
Toto léto se však čtvrtá největší evropská automobilka rozhodla z Itálie emigrovat. Prvního srpna se v Turíně, piemontské metropoli, konala poslední tamní valná hromada, která odsouhlasila stěhování automobilky a na které drobní akcionáři dostali slib, že valné hromady v Nizozemsku budou moci sledovat přes internet.
Sídlo nyní sedmé největší automobilky na světě se stěhuje do Londýna, kde bude platit daně, právní struktura bude holandská a pro peníze si bude jezdit na Wall Street.
Zatím jde o stěhování symbolické, daňové a právní. Automobilka spojená s americkým Chryslerem, který převzala před pěti lety, však také mění jméno na Fiat Chrysler Automobiles.
„Fúze je epochálním skokem, protože po 115 letech znamená zakončení jednoho dlouhého historického cyklu. Kvůli změně jména a sídla projekt provázejí emoce, ale zrození Fiat Chrysler Automobiles otevírá naší společnosti nové obzory a mezinárodní status,“ prohlásil na valné hromadě Sergio Marchionne, neortodoxní manažer a silný kuřák, který v neopomenutelném černém roláku řídí gigant už deset let a vyvedl ho od okraje bankrotu.
Ve světě se hodlá utkat s největšími automobilkami. To by mohla být povzbuzující zpráva, ale ve vzduchu a hlavách několika tisíců italských zaměstnanců visí otázka, co teď? Marchionne přesvědčuje, že Itálie zůstává v srdci automobilky, kterou stále ze 30 procent vlastní rodina Agnelliů v čele s vnukem zakladatele.
Stěhování bylo nutnost, ale nostalgie po spojení Fiat = Turín = Itálie zůstává, píšou italští komentátoři v deníku Il Giornale nebo Corriere della Sera. Krásná země se stala pro velké firmy koulí u nohy a marné jsou nářky Giorgia Squinziho, šéfa kdysi mocné průmyslové komory Confindustria.
Automobilka prchá z nepříznivého ekonomického prostředí
Podnikání tíží těžké daně, kterými chce Itálie vybřednout z dluhů, drahá pracovní síla, zanesená byrokracie, upachtěná justice i obecná skepse. Fiat se nyní ještě obává, zda nebude muset platit takzvanou „odchodnou daň“, což představuje 27 procent z aktiv, patentů a značek, které odcházejí z Itálie. Obavy připouští ve zprávě pro investory, kteří čekají na říjnový vstup na burzu. Zdá se však, že když k přesunu dochází jen v rámci EU, daň i díky novele zákona platit nebude muset.
Fiat chce získat v pěti letech 55 miliard eur s cílem do roku 2018 prodávat ročně sedm milionů aut. To je o dvě třetiny více než dnes a daleko od Volkswagenu, který chce letos prodat deset milionů aut, píše agentura Bloomberg.
Marchionneho plán výroby osmi nových modelů s designem a kvalitou motorů odpovídajících německému BMW a mercedesu je „faraonský“, hodnotí experti francouzského týdeníku Le Point. Chce zvýšit prodej jeepů z 800 tisíc na 1,9 milionu, prodej Alfa Romeo ze 73 tisíc na 400 tisíc a maserati prodat 75 tisíc proti loňským 15 400. Když se přičtou desetimiliardové dluhy, zdá se to vše spíše jako blafování nebo autosugesce, která automobilku nakonec jednou vžene do náruče někoho většího, třeba VW.
Jak se měnil FiatFirmu Fabbrica Italiana Automobili Torino (Fiat) založil v 1. července 1899 Giovanni Agnelli. První automobily sjely z montážní linky v Carso Dante roku 1900. Fiat se zařadil k nejprestižnějším značkám díky účasti na automobilových závodech, Agnelli sám řídil a zapsal si několik traťových rekordů. Před první světovou válkou se firma rozkročila do dalších oblastí, v čemž pokračovala i po válce – mimo jiné dodávala také letecké motory či samopaly. Během druhé světové války podnik téměř přestal vyrábět auta a soustředil se na válečnou výrobu. Po válce vyšel podnik vstříc poptávce po „lidovém voze“ a mezi lety 1957 až 1975 vyráběl nejslavnější model Fiat 500, který se v novém tisíciletí dočkal remaku. 20. ledna 2009 oznámil Fiat a americký Chrysler vytvoření aliance, aby expandoval do světa a zbavil se závislosti na chřadnoucím italském trhu. Výsledkem je FCA. |
