Vedle toho, že by cizincům musely vyplatit zpětně mzdu a uhradit repatriaci do země jejich původu, mohly by také například dostat pokuty či přijít o veřejné zakázky.
Koncové firmy z nových povinností, které budou muset plnit v roce 2011 po přijetí evropské směrnice, moc nadšené nejsou. Bojí se velkého úřadování a rostoucích nákladů na tuto agendu.
"Ať se starají agentury"
"Není to úplně dobré. O cizince se musí v první řadě postarat agentury, které je sem přivezly, a když něco není v pořádku, tak by měly být postiženy hlavně ony," domnívá se tiskový mluvčí Škody Auto Jaroslav Černý.
Podobný názor zastává také Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR.
"Každá větší stavba, ať už se jedná o silnice, čističky, fabriky či domy, potřebuje až desítky subdodavatelů a ti mohou mít další subdodavatele. Kdyby měl mít hlavní zadavatel povinnost hlídat papíry každého dělníka, co se na stavbě ukáže, tak by to byla velká a nákladná administrativní zátěž," říká tajemník svazu Michael Smola.
Neziskové organizace, které obecně novou směrnici vítají, protože podle nich omezí zaměstnávání cizinců v otrockých podmínkách, však připouštějí, že by to za současných podmínek nebylo lehké splnit.
"Původní i koncoví zaměstnavatelé musí být zapojeni do jednoduchého systému, který jim on-line či na pár zavolání umožní kontrolovat vydaná oprávnění, jinak by to pro ně bylo nyní skutečně velmi náročné," připouští Jan Schroth z Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).
Bez zapojení koncových zaměstnavatelů však podle odborníků na migraci systém odhalování ilegální práce v nedůstojných podmínkách fungovat nebude. Tyto firmy podle nich často o nelegálních pracovnících vědí, ale oficiálně to nikdy nepřiznají. Když se objeví problém, dávají od toho ruce pryč a vinu svalují na personální agentury či subdodavatelské firmy. Často to takto podle specialistů na migraci chodí ve stavebnictví, kde pracují načerno hlavně občané bývalého Sovětského svazu.
Princip funguje tak, že cizinec zaplatí zprostředkovateli za vyřízení pracovního místa přes deset tisíc korun, a když se dostane do Česka, dozví se od něj, že práce bohužel už není. Ve svízelné situaci pak dostane nabídku, aby pracoval na jiném místě za zhruba 60 korun čistého na hodinu, deset hodin denně, sedm dnů v týdnu.
Ukrajinec, Moldavan či Gruzínec je vděčný, že se pro něj rychle našla práce. Ústně dohodnuté podmínky ochotně odkývne, dá zprostředkovateli pas na vyřízení nového místa a začne pracovat.
Vše vypadá zpočátku dobře – po pár dnech dostane zálohu 5 000 korun a nabude dojmu, že to jde hladce. Další mzdu už však nevidí, a když se ptá zprostředkovatele, co se děje, dostane ujištění, že peníze dostane. Po třech měsících už však věřit přestává, končí s prací a přichází tak o zhruba 40 tisíc korun.
"Lidé mají hroznou výdrž. Bohužel jim trvá dlouho, než pochopí, že žádné peníze neuvidí," říká právní poradkyně Poradny pro uprchlíky Magda Faltová. Podle ní počet cizinců s podobným příběhem poslední dva měsíce rapidně přibývá.
"Dnes jim bohužel příliš pomoci nemůžeme. Když zavoláme zprostředkovateli, jen se nám vysměje," říká Faltová. Zprostředkovatelé totiž cizincům vůbec žádná povolení nevyřizují a počítají správně s tím, že cizinec se tak nebude domáhat svých práv.
"Kdyby se policii přihlásil, tak ho velmi pravděpodobně vyhostí a víc zjišťovat nebude, protože hříšník pro ni bude on," vysvětluje právnička.
Pomoc od státu
Nová směrnice by to měla změnit, protože dá cizincům možnost žádat státní úředníky o pomoc při vymáhání dlužné mzdy. Stát přitom musí nastavit takový mechanismus, který bude efektivní – jakým způsobem do toho jednotlivé firmy zapojí, bude záležet jen na něm.
"Chceme, aby pravidla doléhala velkou měrou i na koncové zaměstnavatele. O přesných podmínkách budeme teprve jednat, protože to je čerstvá záležitost," říká Ladislava Steinichová z ministerstva práce a sociálních věcí.
Je správné, že firmy budou muset kontrolovat "ilegály"?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 7. července 2009. Anketa je uzavřena.
