Banky už devětatřicetiletému Břetislavovi z jižní Moravy půjčit nechtěly. Tak začal žádat o úvěry, jak sám říká, "u pochybných společností".
"Úvěrové podmínky jsem někdy ani nečetl. Byl jsem dlouhou dobu v domnění, že žít na dluh je výhodné," popisuje Břetislav v dokumentu, kterým žádá soudce, aby mu povolil oddlužení. Dobrovolně se chce dostat do situace, kdy bude pět let žít jen z životního minima a všechny ostatní peníze dávat věřitelům.
osobní bankrotAž do letošního ledna podávalo soudům návrh na oddlužení (tedy na vyhlášení osobního bankrotu) zhruba sto lidí měsíčně. Pak začal jejich počet měsíc po měsíci prudce růst. V poslední době i kvůli ekonomické krizi. V červnu už jich žádalo o oddlužení 388. Vyplývá to z údajů portálu cribis. cz, které má MF DNES exkluzivně k dispozici. |
Stejně jako dalším několika tisícům lidí, kteří od zavedení institutu oddlužení na začátku loňského roku osobní bankrot vyhlásili, mu peníze někdo ochotně půjčil.
Nejprve banky s přiměřeným úrokem. Pak následovala společnost Cetelem, po ní Proficredit, pak Provident Financial, jehož obchodní zástupce chodí peníze inkasovat každý týden k panu dlužníkovi domů. A nakonec Smart Capital, firma fungující na podobném principu jako Provident Financial.
Zda za předlužení ústící v osobní bankrot nebo exekuci může dlužník, nebo úvěrová společnost, záleží případ od případu. "Žadatelé o úvěr často uvádějí zkreslené údaje nebo nepřiznají všechny dluhy. Už to není právně v pořádku. Uvádějí věřitele v omyl," popsal Michal Žižlavský, který pracuje jako insolvenční správce.
Tu samou praxi potvrdil mluvčí společnosti Profireal Filip Souček. "Pokud klient zatají řádně splácené úvěry, nemáme nástroj, jak to zjistit," připustil. V České republice fungují sice registry, které údaje o dluzích lidí evidují, ale vždy v nich jsou jen údaje z členských společností.
Daň za rizikový úvěr: obří úrok
Úvěrové společnosti zaměřující se na rizikovější klienty v nich nejsou. Ať už zmiňovaný Provident Financial nebo například olomoucká Smart Capital. Obě společnosti zjišťují informace přímo od žadatelů o úvěr a půjčují jen na krátkou dobu s vysokým úrokem.
RPSN, tedy údaj vyjadřující podíl z výše úvěru, který klient přeplatí, u Smart Capital, začíná podle webové prezentace společnosti bezmála na dvou stech procentech. Při ročním úvěru deset tisíc korun to znamená, že si firma vyinkasuje třicet tisíc.
Smart Capital vydělává, i když je počet klientů, kteří své úvěry nesplácejí, desetkrát vyšší než u spotřebních úvěrů od bank. "V termínu nám hradí přibližně osmdesát procent klientů," uvedl předseda dozorčí rady Smart Capital Petr Říha. Bankám na jaře nesplácela spotřebitelské úvěry necelá dvě procenta lidí.
Některé společnosti mají podmínky nastavené tak, že mohou půjčit prakticky komukoliv. "Kdyby to tak nebylo, tak zřejmě nebudou půjčovat," připustil Žižlavský.
V případě, že dlužník přestane platit, nabíhají okamžitě obří penále a o případu rozhoduje úvěrovou firmou dosazený rozhodce, který v případě sporu nahrazuje soud. Proti jeho verdiktu se ale nelze odvolat.
Rozhodčí doložky používá velká část nebankovních poskytovatelů půjček včetně dominantní GE Money Multiservis a Home Creditu.
Rozhodčí doložka? Záleží, kdo rozhoduje
Podle výzkumu organizace Člověk v tísni, která úvěrové produkty porovnávala, řeší spory s klienty přes rozhodce dokonce i Komerční banka. "Záleží, kdo je za rozhodce označen. Některé instituce jsou důvěryhodné, ale úvěrová společnost si může zvolit třeba i člověka bez právního vzdělání," upozornil před časem autor průzkumu Daniel Hůle.
V insolvenčním rejstříku nejsou případy, kdy rozhodce potvrdí obří penále navýšené o svoji odměnu, ojedinělé.
Například předlužená invalidní důchodkyně z Brna si půjčila deset tisíc korun od společnosti Komerční spořitelní a úvěrní družstvo Domov. Splatit měla třicet tisíc. Když neuhradila splátku, dluh vyskočil na sedmdesát tisíc.
Družstvo Domov, které fungovalo jako družstevní záložna, je od loňska v likvidaci, jeho jednatele se MF DNES nepodařilo kontaktovat. "Bylo to zcela regulérní ukončení činnosti," uvedl člen prezidia Asociace družstevních záložen Jaroslav Šulc.
Pohledávky záložny stále platí, nicméně dlužníci nemohou kontaktovat rozhodkyni, která spory mezi nimi a záložnou posuzuje.
"Paní rozhodkyně rozhoduje o placení, o pokutách, ale nelze se s ní spojit. Uvedená adresa je na nějaký internetový obchod," popsala Andrea Běhálková z olomoucké poradny pro dlužníky SPES, která řeší se stejnou firmou obdobný případ. Přestože je družstvo v likvidaci, jeho pohledávky dál platí.
Zejména pro lidi s malým příjmem je přitom výše sankcí při oddlužení extrémně důležitá. Soudce jim totiž oddlužení povolí jen v případě, že jsou schopni za pět let zaplatit alespoň třicet procent svého dluhu. V opačném případě oddlužení zamítne. Tak skončil i zmiňovaný případ invalidní důchodkyně z Brna.
Pokud soud oddlužení zamítne, věřitelské společnosti přistoupí k vymáhání – následuje exekuce věcí, ale třeba i samotného bytu či domu. Kromě výdělku jí podléhají také důchody. Člověku pak zůstane jen životní minimum a zbytek peněz půjde na dluh až do jeho úplného splacení.
Zamítnutí čeká i ty, kteří už jednou oddlužením prošli. "Lze ho absolvovat jen jednou. Oddlužovaná osoba navíc nesmí být podnikatel," upřesnil Michal Žižlavský.
