FNM si podřezává větev

Na Fondu národního majetku se už rodí sebedestruktivní plán. Má vyřešit, jak zrušit tuto dříve velmi vlivnou a dodnes na poli privatizace důležitou instituci. Jan Juchelka, který před necelými třemi měsíci začal FNM řídit, bude zároveň úředníkem, který fond pošle do historie. "Projekt, který povede ke zrušení FNM, nebude hned. Počítáme s horizontem tří let," potvrzuje Juchelka.

S úmyslem zavřít fond přišli už po volbách oba ekonomičtí ministři Špidlova kabinetu. K likvidaci úřadu si Juchelka přizval konzultanty z poradenské firmy McKinsey & Company, která v Česku například pracovala pro Komerční banku. Také zeštíhlovala nákupní a logistickou divizi Českého Telecomu.

Na výběr poradců tentokrát fond nevypsal soutěž. "McKinsey mají jedinečnou zkušenost s obdobnými projekty v zahraničí," vysvětluje Juchelka, proč nebyl vypsán řádný tendr. Radili například Treuhandu, německé obdobě FNM.

"Zavřít fond do tří, čtyř let je reálné," hodnotí záměr jeho bývalý šéf Jan Havel. Fond se připravuje na likvidaci, ale zároveň před ním stojí velké privatizační úkoly. Například dokončit prodej Unipetrolu, Telecomu a celé elektroenergetiky. "Nemáme nutnou podmínku, aby fond ještě do zrušení stihl prodat velké firmy," říká však Juchelka.

Ale ani další úkoly, kvůli kterým fond kdysi vznikl, nejsou u konce. Jeho úředníci a agenda proto nezmizí úplně ze zemského povrchu. Funkce fondu i některé lidi převezmou ministerstva.

FNM má stovky miliard závazků. Musí plnit fondy dopravy a bydlení, platit ekologické škody z minulosti nebo financovat ztráty konsolidační agentury. Privatizaci přebere od fondu ministerstvo financí. Po fondu zůstane i dědictví, o které se určitě ostatní státní úřady nepoperou. Například tři tisíce otevřených soudních sporů.

Postavení a vliv Fondu národního majetku se od roku 1991 měnilo. Původně měl mít dokonce politicky nezávislé vedení. Stát jej neměl řídit, ale jen vlastnit. To když se ještě vedly filozofické debaty o tom, jak se má v Československu privatizovat.

Nakonec byl ovšem založen jako vykonavatel privatizačních projektů, které se budou rodit na politiky řízených ministerstvech. V roce 1994, když fond opouštěl Tomáš Ježek, si vláda vymínila, že chce mít osud státních podniků pevněji v rukou, a akcionářská práva získala ministerstva. "To byla vlastně negace úlohy fondu," vzpomíná Havel. Od té doby už zákon nic na roli FNM neměnil.

Větší samostatnost zažíval fond v době, kdy jej vedl Roman Češka. "On byl politik. V té době byl opravdu fond vnímán jako jedno z ministerstev. Neválčil s dalšími ministry, kteří tehdy privatizaci řídili. Při debatě o koncepcích jej brali jako jednoho z nich," říká jeden dlouholetý pracovník fondu.

Výraznost dalších šéfů FNM, a tedy i samotného úřadu, se pak vždy odvíjela od jejich vztahu s ministry financí, nebo dokonce na vzájemných silách ministra financí s ministrem průmyslu. Záleželo na nich, do jaké míry nechají samotný fond mluvit do strategie privatizace.