Martin Salzmann se narodil do selské rodiny v Hrádku a jako takzvaný těžký forman dovážel v první polovině 19. století zboží do Plzně ze všech směrů. Nejčastěji jezdil s plným vozem na trase Praha Plzeň. Do Prahy - kromě čistého prádla a potravin pro studenty - z Plzně nebylo co vozit.
V Praze obvykle Martin Salzmann přespával u svého známého krejčího Pinkase. Jednou mu přivezl dvě vědra plzeňského piva. Od tehdejších nefiltrovaných piv se lišilo tím, že vznikalo spodním kvašením, mělo zlatožlutou barvu, sněhobílou pěnu a chutnalo nevídaně. Krejčík plzeňské zkusil vyšenkovat a nestačil se divit, jak rychle šlo na odbyt. Šenkýřský pokus Pinkas zopakoval a v krátké době vyměnil jehlu s nůžkami za pípu s plzeňským pivem v hospodě U Švingulanta. Stálí hosté časem dali hostinci nové jméno U Pinkasů.
Martin Salzmann by pravděpodobně zůstal formanem až do své smrti, nebýt nešťastné náhody v roce 1853, kdy mu naložený vůz přejel nohu. Po úrazu formanovi zůstaly trvalé následky, které mu byly na obtíž při jeho cestách. Navíc se přihlásil i věk. Roku 1860, pár let po padesátých narozeninách, se Martin Salzmann rozhodl založit hospůdku u dráhy nedaleko pivovaru. Zakrátko věděli o jeho pivnici až v Praze.
Během dvou let se Salzmannova pivnice přesunula blíže k centru města do Perlové ulice. V té době začal pracovat u Martina Salzmanna jeho patnáctiletý syn Jan - Hanzi. Začátky u otce nebyly nejsnazší, protože bývalý forman vedl hostinec velmi tvrdě. Jednal přísně s personálem a dvojnásob s Hanzim. Martin Salzmann si velmi dobře pamatoval vlastní nelehké začátky, a proto dohlížel na syna, aby hospodařil poctivě.
Roku 1871 se Salzmannova pivnice přestěhovala natrvalo do čísla 90 v Pražské ulici. Martin Salzmann nechal interiér dvou malých místností v jednopatrovém domě s gotickým jádrem nově upravit. O dva roky později převzal hostinec syn Hanzi. Otcovy snahy se zúročily. Salzmannova pivnice se pod vedením Hanziho stala pojmem mezi hosty i hostinskými. Velký zájem dokazuje i množství piva. Denně se vyčepovalo 45 až 52 věder.
Hostinec u Salzmannů sloužil až do konce šedesátých let 20. století a jeho vnitřek, vyzdobený koňskými postroji, připomínal hostům zašlou slávu formanských let Martina Salzmanna. Do poloviny devadesátých let vítala kolemjdoucí jen oprýskaná omítka a zaprášená okna.
"Znovu jsme otevřeli v roce 1995. Za devět let jsme přivítali řadu známých osobností. Z politiků prezidenty Václava Havla a Václava Klause. Z umělců Miroslava Donutila, Helenu Růžičkovou nebo Martina Zounara, který nám přivezl několik skvělých receptů," konstatovala provozní Vlasta Zralá.
