"Máme zde i úvěry firem podnikatelů, kteří byli aktivní ve fotbalovém světě," potvrdil mluvčí Konsolidační banky Jiří Pekárek. Skupina Chemapol v čele s Václavem Junkem koupila v roce 1994 od podnikatele Jana Gottvalda fotbalový klub Drnovic, který se probojoval krátce předtím mezi ligovou elitu.
Jen postavení nového stadionu ve vesnici s necelými třemi tisíci obyvateli stálo kolem stovky milionů korun. Chemapol později zkrachoval a státní Konsolidační banka čeká, jestli dostane něco zpět z pěti miliard korun, které jí skupina dluží.
Šéfem Drnovic je dnes opět Jan Gottvald, který je kvůli Chvalovského problémům současnou jedničkou ve fotbalovém svazu.
Ovšem i jeho podnikatelskou dráhu provázejí podivné obchody. Chemapol se s firmou Gotex soudí o 70 milionů korun za směnku, jejíž proplacení zaručil Gottvald svým podpisem v roce 1997. Gottvald však platnost směnky popírá.
Angažoval se také ve skupině potravinářských firem Setuza a Milo, které se později kvůli neprůhledným finančním a majetkovým transakcím dostaly do potíží. V této souvislosti byl Gottvald prošetřován policií.
Fotbaloví mecenáši měli společné plány - skoupit nejlepší hráče, vybudovat skvělý tým a hrát s ním evropské poháry. Počátkem devadesátých let tak tekly do fotbalových klubů velké částky.
Blšany, které mají pouhých 393 obyvatel, se díky penězům z firem rodáka Chvalovského dostaly z okresního přeboru až do první ligy, což je na tak malou vesnici evropskou raritou.
Zjistit přesné sumy, kterými mecenáši své kluby dotovali, není snadné. Jejich půjčky totiž u bank dosahovaly stamilionů až miliardy korun, ale na fotbal šla jen část.
Roční rozpočet průměrného klubu se pohybuje kolem 30 až 50 milionů ročně, v případě Slavie je to však zhruba 150, u Sparty dokonce 400 milionů korun.
Zatímco Chvalovského Blšany stále působí v první lize, jiné kluby potkal smutný osud. Podnikatel Alexander Komanický v první polovině devadesátých let koupil ligový Cheb a zaplatil mu nejdražšího trenéra v republice Jozefa Jarabinského.
Komanický však měl dluhy na všech stranách.
Zkrachovalé České bance nesplatil téměř miliardový úvěr, Komerční bance 100 milionů a Fondu národního majetku několik desítek milionů korun. Než se klub díky jeho penězům pořádně rozjel, zmizel Komanický v zahraničí a fotbalový tým dnes již neexistuje.
Dalším "slavným neplatičem" je Vratislav Čekan, který oživil předválečnou slávu Viktorie Žižkov a vytáhl ji do ligy i evropských pohárů. Do fotbalu investoval přes 150 milionů korun. Jeho bankovní dluhy dosáhly podle neoficiálních pramenů 800 milionů a Fond národního majetku dodnes marně vymáhá 305 milionů za privatizaci podniku Elektroodbyt.
Proč se vůbec podnikatelé do fotbalu hrnuli? Je to svět, kde se lze stát rychle známou osobností a kde se peníze velmi rychle "točí". "Nejde jen o fotbal, ale i o další sporty. Pro nejrůznější průmyslníky má sport půvab v tom, že hospodaření rozhodně není průhledné," tvrdí jeden z významných bankéřů, který si však nepřál být jmenován.
Někdejší majitel pražské Sparty Petr Mach si na rekonstrukci stadionu půjčil 300 milionů korun. Když klub opouštěl v roce 1996, dosahovaly dluhy Sparty téměř 600 milionů. Zbavila se jich až nedávno po prodeji své hvězdy Tomáše Rosického do Dortmundu za půl miliardy korun.
Štěstí zkusil v devadesátých letech i podnikatel ve stavebnictví Miroslav Švarc. V roce 1991 založil Benešov, první profesionální klub v nižší soutěži. Do první ligy ho vytáhl během čtyř let, kde se ovšem udržel pouze jeden rok.
Švarcovi došly peníze a skončil před soudem za dluhy na sociálním a zdravotním pojištění. Brněnský klub Boby Brno patřil Lubomíru Hrstkovi, jehož nesplácené dluhy se vyšplhaly na dvě miliardy korun. Finančně se zruinoval výstavbou brněnského Boby Centra.
