S Macronem v čele čekají Francii reformy. Mají restartovat ekonomiku

  • 65
Nový francouzský prezident bude mít v čele třetí největší evropské ekonomiky před sebou nelehký úkol – postavit stonající francouzskou ekonomiku opět na nohy. Prezident, soudě alespoň podle volebního programu, chystá reformy liberálního střihu.

Opatrné změny, jak snížením nákladů na zaměstnávání posílit konkurenceschopnost domácích podniků, rozjel už odcházející prezident François Hollande. Macron, který v jeho vládě zastával dva roky post ministra hospodářství, je chce ještě prohloubit. A slibuje, že deregulace trhu práce spolu s nižšími daněmi přinesou pokles nezaměstnanosti ze současných deseti na sedm procent do roku 2022.

Takový výhled však ekonomové považují za příliš optimistický. „Byla by to nejnižší míra nezaměstnanosti od začátku 80. let,“ říká ekonomka londýnské Capital Economics Jessica Hindsová. Problém podle ní spočívá ve stárnoucí struktuře ekonomiky, která sama generuje vysokou nezaměstnanost.

Přes ekonomický růst je stále každý desátý Francouz bez práce, u mladých do 25 let je to dokonce každý čtvrtý. Mezinárodní měnový fond ve své analýze tvrdí, že bez výraznějších reforem trhu práce bude velmi obtížné stlačit nezaměstnanost pod 8,5 procenta.

Úlevy pro byznys

Už jako ministr hospodářství za prezidenta Hollanda se Macron snažil o úlevy pro firmy, mezi nimiž bylo například snížení daňové zátěžepro firmy v celkové výši kolem 40 miliard eur.

Nyní by Macron chtěl, aby se z dočasného opatření stala trvalá věc. Chce snížit pro firmy daň z příjmů z nynějších 33 procent na 25 procent. Pokud to provede, musí zároveň najít způsob, jak nahradit výpadek příjmů.

Francouzi v posledních letech přestali inovovat, což se projevuje v řadě odvětví. Jak upozorňuje stratég pařížské pobočky Saxo Bank Christopher Dembik, je třeba víc investovat do základního výzkumu. Ve srovnání s Německem do něj Francie dává jen čtvrtinu peněz, a to ji brzdí v uskutečnění jejích průmyslových ambicí.

Samy reformy zákoníku práce pracovní trh nerozpumpují, Francie má stále větší problém s produktivitou práce – už dvacet let v tomto ohledu zaostává. Mohou za to mimo jiné nedostatečné dovednosti francouzských pracovníků.

„Francie nepotřebuje zástupy ekonomů, manažerů a akademiků. Urgentně jí chybějí inženýři, lékaři, vědci a manuální pracovníci v průmyslu. Více než třetina francouzských průmyslových závodů hlásí nedostatek pracovních sil, což je vzhledem k desetiprocentní nezaměstnanosti šokující,“ říká Dembik.

Ekonomové Société Générale tvrdí, že Macronovy kroky by přesto mohly rychlejší růst ekonomiky postupně nastartovat, i když lidí bez práce ubude jen málo. Pokles daní i růst reálných mezd by mohl vést k vyššímu utrácení.

Macron také slibuje, že navrhované reformy přinesou nižší schodek veřejných financí – v roce 2020 má spadnout na jedno procento. Jenže Francii se po finanční krizi v roce 2009 ani v jednom roce nepodařilo deficit srazit pod evropskými pravidly vyžadovaná tři procenta. Loni činil 3,4 procenta.

„I to jedno procento v roce 2020 se vzhledem k pouze mírné fiskální konsolidaci, kterou Macron navrhuje, zdá být příliš ambiciózní,“ říká ekonomka Komerční banky Jana Steckerová. Jinými slovy, většina opatření, s nimiž Macron počítá, do rozpočtu příliš peněz nepřinese, spíše naopak.

Nový prezident chce společný rozpočet eurozóny

Macron však možná doufá, že vydělá na zavedení evropské fiskální unie, kterou navrhuje. Podle ní by eurozóna měla společný rozpočet a ministra financí a hospodářství. Vznikla by například rezerva pro hospodářské krize nebo na investice. O tom se však začne diskutovat nejdřív po podzimních německých volbách.

Domácí Macronovy plány zase mohou nabourat červnové parlamentní volby. Není moc pravděpodobné, že by v nich získal absolutní většinu, takže bude muset hledat ad hoc podporu pro každý zákon.

Macron chce také více bránit evropské výrobce před konkurencí zvnějšku. Unie by podle něj měla více bojovat proti dumpingovým opatřením a zpřísnit kontrolu zahraničních investic ve strategických sektorech. To je zřetelně namířeno proti čínské konkurenci. Po americkém vzoru by také rád prosadil Buy European Act, který by ztížil přístup mimounijních firem k veřejným zakázkám.