Vypadalo to na vítězství občana nad kapitálem. Úporný boj s uhlobarony Pavlem Tykačem a Janem Dienstlem Jiřetín posílil a stmelil: za těch 15 let hádek o limity a uhlí vyrostlo v podkrušnohorském městečku kolem 130 nových domů, přibylo tu obyvatel, postavily se nové silnice a technická infrastruktura za víc než půl miliardy.
Jenomže strach z uhlí v posledních letech vystřídala jiná hrozba: spekulanti, kteří v Jiřetíně jako jinde v severních Čechách skupují domy pro nájemní bydlení. Neblahou zkušenost, která nenápadně začíná změnami v katastru nemovitostí, už udělala řada jiných obcí v regionu. Nájemci ani noví majitelé do domů neinvestují, postupně se v místě mění sociální struktura, přibývá lidí žijících z dávek. Bují byznys s chudobou, rozjíždí se devastace a chátrání.
Vypadá to až podezřele. Nejde v Jiřetíně náhodou o záměr, postrkovaný tajně penězi těžařů? Jim by se samovolné chátrání městečka stojícího na uhlí mohlo hodit. Vybydlená obec se snáz stěhuje rypadlům z cesty. Devastace by mohla usnadnit znovuotevření debaty o limitech.
Jenomže tahle verze není pravděpodobná. Jistě, Tykač s Dienstlem se s prohrou těžce smiřují, vždyť potvrzení limitů srazilo hodnotu jejich firmy o miliardy. Na trhu tak dál kolují zvěsti o jejich pokračujícím skrytém lobbingu. Každé vládní usnesení lze jistě přehodnotit a ani o uhlí pod Jiřetínem nebude definitivně rozhodnuto, dokud bude mít na trhu nějakou cenu.
Ovšem pravděpodobnost, že se těžba za limity, drahý lobbing a rafinované triky vyplatí, rok od roku klesá. Energetika se obrací k čistým technologiím, uhlí ztrácí na atraktivitě, těžba je ekonomicky i politicky čím dál méně průchodná. Čas prostě hraje proti těžbě.
Co se uhlí týče, Jiřetín může být klidný. Zato nová hrozba změny sociální struktury, která obchází Mostecko, je znepokojivá. Může to být mnohem tvrdší oříšek než boj s těžaři. Stojí za to o tomhle riziku začít mluvit a hledat na něj léky. Dřív než Jiřetín a sousední obce nenávratně zničí.
